Óda na hlínu

Složeno pro ak.sochaře-keramika Ant. Kostříka v roce 1985 při vernisáži jeho poslední výstavy v rodném městě Neratovice. Nar.v domě č.1

Óda na hlínu
Proč tolik básníků upnulo se k Luně
když jednoduchý má jen tvar
a žádné vůně?
Proč o hvězdách se vznosně píše
když ony chladně ze své výše
věnují nám svit svůj jen
večer kdy vládu končí den?
Já- raději se držím při Zemi.
Vždyť jenom s ní jsme spřízněni
a v ní hledám tu pravou
vnitřní krásu.
K čemu jsou nám hvězdy.
Pro okrasu?
Ta Země-to jsou lesy, řeky, hory
a hlavně hlína,
po které, kdo jí rozumí
ruce vzpíná
a rukama hněte ji a dává tvar
nebož již od věků má ten dar
přetvářet tu hnědou masu
v potřebné věci,
v neskonalou krásu.
A básník?
měl by před hrnčířským kruhem
jak pod hvězdným zvěrokruhem
stejně zbožně a tiše stát
a stejně hezké verše psát.
O barvě hlíny, o její vůni,
právě tak jak o nebeské tůni.
Jak v rukách lidských mění tvar,
vlastně i ona je nebes dar.
A s tvary kouzelnými je dobré žít.
Do vázy lze kytku dát,
z džbánu pít,
dík za to dílo Mistře,
vřelý dík.