Brána do duše

Oči jsou bránou do duše, alespoň se to tak říká. Ale řeknou mi Tvé oči vskutku vše? Zavedou mě do Tvého nejniternějšího nitra? Do Tvého vědomí???
Někdy jsou veselé a opravdově září, vejdou se do nich tisíce malinkatých hvězdiček. Úsměv na Tvé tváři to ještě podtrhne. Je důkazem Tvé radosti, kterou mám tolik rád. Jindy jsou sklíčené a smutné, nemají žádnou jiskru, ani lesk. Sklopené k zemi a bez života, občas ukápne i nějaká ta slzička...
Ale poví mi výraz v Tvých očích skutečně všechno? Prozradí mi, jak se cítíš, co vlastně prožíváš? O tom se mohu jen vnitřně dohadovat. Vidíš, také nevíš na co v tu kterou chvíli zrovna myslím... Tvrzení "já tě znám" je pouhopouhé rouhání. Nic jiného... Jeden ve druhém se hledáme v podstatě celý život. A poznat toho druhého opravdu úplně, na to lidský život vážně nestačí...