Umění

Umění

Přiletěla ku mě múza, posadila se mi na rameno a tíhou svou mi šeptala do ucha myšlenky. Byla to múza, nic víc, nic míň. Jen pouhá vidina, halucinace, blud a šílenost... Je to osoba, kterou si ve svém životě vážím, mám ji ráda a denodenně je potřebuji. Jak fikční, že?

Když držím v ruce propisku a papír a hledám námět pro nové dílo, je tu! Když držím v rukou hudební nástoj a nevím, co hrát, zase přiletí. A když se pokouším kreslit a malovat, tak opět je slyším, jak tiše šeptá. Ta její slova agresivně pronikají mým tělem, mým mozkem a vsakují do myšlenek. Pohlcuje mě to jako veliký vzdušný vír. Ale já se poddávám a to zcela dobrovolně. Je to múza a vím to jistě! Každý umělec má nějakou takovou múzičku. I když múzy se skrývají i v osobách lidských, ale... Já jsem takovou osobnost ještě nepotkala. Já mám svou "mušku".

Hledat na lidech povědomé "mouchy" a neduhy je až příliž kritické. Já na lidech zkoumám jejich mušky! Právě tyto mušky a mouchy v podobách múz. Myslím, že každý má v sobě nějakou mušku - múzu, ale jen zůstává v temnotě mysli. Neví o ní. Netuší její existenci. Nevychází na světlo. A proto o ní nevíme. Zdá se to být podivínské... Ale já jsem podivín. Jsem blázen. Jsem abnormální člověk s ponurýma myšlenkama. Jsem JINÁ...Než všichni ostatní. Jsem snad unikát.

Jsem umělec. Jsem však jiná než ostatní umělci. Zůstávám nedoceněná a nepochopená. Proč mě nechápete? Pro nerozumíte mým dílům a myšlenkám? Zdají se vám snad prostoduché? Nemá snad váhu? Jsou příliš jednoduché a proto je nechcete brát vážně? A nebo jsou snad až tak složité, že se jen blíží do takových šíleností, tak je nikdo ani nechce chápat? Nevím... Mému mozku to zůstává nepochopeným...

Každý umělec se něčím vyznačuje. Umělci nevedou obyčejný život. Jsou proměnliví jako počasí, jsou klidní i choleričtí, jsou krásní i škaredí, jsou chytří i hloupí a to všechno zároveň. Jsou jiní, nepochopení, nedocenění, neuznaní... Jsou považovány za genie i blázny. I já se cítím být blázen. Ale genius...? No nevím. Jsem umělec, či ne? Jen si hraju na něco, co nejsem a nikdy nebudu? Nebo se jen kryju pod masku normálního člověka a skrývám duši umělce? Kam se to vlastně hrabu???

Jo, to jsme my umělci...