Rodina

RODINA nebo "DOKONALÉ SOUŽITÍ"

Jaký význam má slovo rodina pro současnou lidskou generaci? Každý žijeme v nějaké rodině, mám kolem sebe pár lidí stejné krve, to ano, ale ne každý v ní žijeme stejně. Někdo má rodinu úplnou, někdo ne, v některých domácnostech to funguje bez problémů a jinde mají problémů nad hlavu. Kde tedy hledat ideál?
Když se řekne rodina, představím si obrázek maminky s tatínkem, okolo pár pobíhajících dětí, nějakého psa a v pozadí babičku s dědečkem. Jo, to je rodinka jako za starých časů, kde všichni sedí v teple rodinného domku u krbu a šťastně se usmívají. Věřím, že tyto osoby byly doopravdy šťastné. Nádherně uměl tento "ideál rodiny" zachytit Josef Lada na svých obrázcích. Ale vypadá takto rodina i dnes? Když otevřu některé z dnešních tiskovin, jsou to jen samé titulky o rozvodech, vraždách a sebevraždách, v nejhorších případech domácím násilí a pomalu šílejících dětech... Vždyť sotva před 30 lety tyto problémy neexistovaly. Kde se stala chyba oproti Ladovským obrázkům?
Když čtu dál, objevují se zde názory psychologů, které se k tomuto stavu obrací jako na klasický "model moderní rodiny". Jak tedy vypadá taková "normální" rodinka? Popisují to v jednom nejmenovaném článku asi takto: Na kolečkové židli sedí před počítačovou obrazovkou dítě v školním věku (maximálně dvě), hraje nějakou hru nebo jen zbrkle kouká na obrázky, přičemž krásně pokřiveně sedí, čímž si nabíhá na solidní skoliózu. Ve vedlejším pokoji sedí babička (u majetnějších rodin chůva) a nezaujatě sleduje televizi, čte noviny nebo si pouze něco dělá a děťátko nechá, aby přece narušovala rozvoj jeho osobnosti. Ale jakpak se vyvine takovýhle človíček, když jej nikdo neposune dopředu? Proč si s ním nikdo nehraje, nečte mu knížky a nekomunikuje s ním? Hlavně zde odborníci poukazují na to, že dnešní rodiče raději poctivě vydělávají, aby si jejich zlatíčko mohlo klidně žít, mělo co do pusy a co na sebe, samozřejmě mohlo kvalitně studovat, namísto toho, aby se mu věnovali. Píší, že právě tady je onen "zakopaný pes".
Zdá se, že v takovýchto rodinách vše funguje, všichni jsou spokojení a vesměs by se tvářili na rodinných fotografiích stejně šťastně jako postavičky od Lady. Možná bych tento stav už nenazvala rodinou, ale jen "dokonalým soužitím" mezi několika pokrevně spojenými osobami, které jsou si víceméně cizí. Nevymizela již odtud rodičovská láska? Přemýšlím, jaký dopad to bude mít na takovéhle dítě... Kdo to je pohladí, až mu nebude dobře, bude ho bolet hlava, nechá ho kamarád či první láska? Kdo jej podrží, až bude mít jakýkoliv problém? Musím uznat, že některé názory psychologů mi přijdou přehnané, ale s tímto výjimečně souhlasím. Napadá mě, že takto vychované dítko poté bude brát tento "vzor rodinného soužití" jako správný, takže si tímto stylem vychová své děti, které následně toto budou považovat taktéž za rodinný ideál a vychovají takto další generaci... Jistou logiku by to každopádně mělo, ale opravdu takto vypadají všechny moderní rodiny? Žije se takto všude, nebo jen házejí celou dnešní generaci rodin do jednoho pytle?
Tvrdím, že jsem vyrostla v rodině, kde mě pravděpodobně vedli "podle starých, archaických vzorů", jak by nejspíš řekli psychologové, ale nemohu si stěžovat. Myslím, že ze mě vyrostl slušný a poctivý člověk a svou budoucí rodinu hodlám vést podobným stylem. Nenechám své dítě (nebo děti) prosedět hodiny u počítače či televize, ale budu se mu věnovat, jak jen to bude možné. Budu mu na dobrou noc číst pohádky a zpívat ukolébavky, budeme spolu trávit čas hrami i společnými výlety a já mu budu chtít dát všechnu svou mateřskou lásku. Budu doufat, že takto láskyplně vychová i své děti, tudíž moje vnoučata. Podaří se mi to? Těžko říct, ale prosím, držte mi na této "nemoderní výchovné cestě" palce, ať dojdu zdárně až na konec.
A co dodat na závěr? Dětem a rodinám ZDAR!