Snaha vártit se

Škoda, že ten déšť, co je dnes, nedokáže smýt tu prázdnotu a bolest... Vzpomínky jsou moc krásný, ale strašně bolí. Bojím se, že skončilo něco moc hezkýho. I když připouštím, že to mohlo být hezký jen pro mě, a Ty jsi možná rád, že ses mě zbavil. To nedokážu odhadnout, ale možné je vše. Zas mně nedošlo, ze Marťani chápou věci přesně naopak nez ostatní lidi. Holt proto si tu svou držku vždycky nabiju. A když vím, že seš nekompromisní typ, tak s tím nic nenadělám, a žádný vysvětlování nepomůže. Ze všeho nejvíc bych si přála, aby bylo všecko jak dřív. Bohužel ale nejsem kouzelník. Přesto bych Tě chtěla poprosit, když by tu byla nějaká cesta návratu, i za cenu jakékoliv oběti, abys mi o ní řekl. Třeba ještě nějaká šance je. Záleží na tom, jestli jsi schopnej mi odpustit.. Možná by to chtělo si sednout a v klidu to probrat, než se distancovat a mýt si od toho ruky.. Pochopím, když šance už nebude..To je samozřejmě Tvoje právo a já ho budu muset chtě nechtě respektovat, ale jizva zůstane. Nechcu Tě ztratit :-( I.