Proč?

Proč pořád vidím Tvou tvář? Tvůj úsměv, oči se zvláštním kouzelným leskem. Přívěsek na krku, co vypadá tak nádherně mužně. Proč na Tebe pořád myslím a vzpomínky a myšlenky jsou stále intenzivnější? Jen mě překvapil Tvůj nedělní návrh schůzky. Myslím, že lidé, co se tak málo znají se většinou nescházejí.. Lítám v tom fest, ale je to možná zbytečný, když nevím, jak to vidíš Ty. Pořádně Tě neznám, a přesto jsem se opět nepoučila, a jsem v tom až po uši. Přesto, že jsme se viděli jen pětkrát v životě. Je to teprv předevčírem, co jsme se v úterý letmo a náhodou potkali. Škoda, že byla tma a já musela už jít. Mně se to zdá jako věčnost. Byla to náhoda nebo zázrak? Zrovna jsem na Tebe myslela. Co když je to znamení, že nás Pán chce spolu spojit? Když mě nesytíš svou přítomností nebo aspoň slovy, připadám si, jako kdyby mě bylo jen půl. Máš tak málo času, jen doufám, že se mi nevyhýbáš. To by bylo tak poslední, co by mi chybělo. Už tak jsem na tom dost bledě. Čekávám aspoň u počítače na Tebe, ale nechci Tě zas svou dotěrností odradit. Mám problém s tím, že často neznám míru. Snad se brzy uvidíme, jinak zhynu steskem po Tobě..