Podivné Ukřižování

Podivné Ukřižování (The Strange Crucifixtion)

Daleko,daleko,v pustině širé a holé,šli čtyři muži.Každý byl oděn v roztrhaný šat a nikdo z nich nevlastnil nic,než malý kříž,jež jim visel okolo krku.Byli čtyři-Bratr Filomén,vysoký, svalnatý,s dlouhým vousem a krátkými vlasy,zrzavé barvy-Bratr Demetrios,malý, obtloustlý mužík s krátkým černým knírem a holou hlavou-Bratr Vsevolod,vyšší než Filomén,ale vyzáblý jako třtina,s krátkým,zlatavým vousem-a konečně,Bratr Michail,muž neurčitého věku, s šedavými,místy dosud mírně zčernalými vlasy,s dlouhým nosem ve tvaru skoby,který měl velice modré oči.

Byli to čtyři nesvatější muži v celé zemi.Zešli se zde,v nehostinných pláních,aby debatovali o otázkách církve,navrátivši se do stavu církevních otců.Zde,na opuštěných pláních měli se odevzdat bohu a při zmírajícím pouštním slunci,rozpáleni denním žárem,přijmout jeho vůli.

Veliké poselství tehdy šlo zemí,že Bůh chce,aby byla církev,zhýčkaná mocí,statky a kuplířstvím s koloniemi,přivedena zpět k pokoře a obnovena.Proto vybral,pomocí prorockých vizí,čtyři muže,jež měli zažít veliký zázrak a navrátit se-ovšem byli by pouze tři, jež by pak zasedli k obnovení církve,posíleni moudrostí svých zkušeností-a čtvrtý......

Nikdo vlastně nevěděl,co by se mělo státi se čtvrtým,ale dle sporých zpráv,jež vyvolení kolem sebe pronášeli bylo jasno,že Toho stihne ještě mnohem větší milost,než pouze osvícení k vedení církve.Z nejasných narážek bylo lidmi v jejich okolí pochopeno,že poslední se nemá zřejmě nikdy vrátit.

Každý jednotlivý se vydal na cestu ve stejný den-dva z nich se po cestě setkali a ihned spolu šli dále.Další dva šli ovšem každý sám.Teprve v místě,kde se setkali všichni čtyři se zastavili. Bratr Demetrios pak rozhodl,že dnešní noci zanechají své cesty a půjdou dále až z rána.Všichni s tímto návrhem souhlasili a ulehli tedy tam,kde stáli. Avšak spali té noci pouze dva-Demetrios a Michail.Neboť ti dva,jež se potkali a jež dlouhou dobu spolu kráčeli, Vsevolod a Filomén,se dlouho potají pozorovali a i nyní,kdy již měli užívat svého krátkého odpočinku,nedokázal ani jeden přestat sledovat svého druha aniž by se,v nejhlubším svém nitru neptal:"TEN má být ten nejsvatější?"

Ihned ráno,kdy první paprsek dotkl se čela Bratra Michaila,povstal a vzbudil své druhy,aby pokračovali v pochodu.Šli asi tři hodiny,když tu se postupně zastavili u samojediné věže, čnící uprostřed pouště,vysoká a lesklá.Každý z nich cítíl,že v té budově je zvláštní síla,značící ,že toto je ono místo, zvolené pro jejich účel.

Kazdý pak vyhrabal v písku díru ,aby se do ní, po způsobu církevních otců uložil k spánku.Nejprve však se všichni hlasitě pomodlili a vytáhli důtky,jimiž si podrásali záda.K jídlu nebylo nic.

Celý příští den byl pak ztráven na modlitbách,prosících boha o znamení.Ovšem ani nejdivočejší sprška krve,kanoucí pod ranami důtek,nepřivedla jediného z břatří k osvícení.K večeru sklesli všichni na smrt unaveni do svých nor a tentokráte všichni , bez výjmky,usnuli.

Zatímco ale spánek bratrů Demetria a Michaila byl bezstarostný, spánek Filoména a Vsevoloda byl provázen dlouhou řadou snů-snů o tom,že právě ten druhý bude vyvolen a oni sami zatraceni,pohlceni pískem,či že zatímco oni budou bojovat proti lakotě Staré cíkrve,jejich nepřítel-ano,tak o sobě začali smýšlet-jejich nepřítel se bude vyhřívat v náruči božského osvícení.Výčitky,sny o vlastní hanbě,byly zahnány sny o velikosti své oběti-a jejich mysly si vymyslely tisíce malých i velkých obětí,které chtěli vykonat,pro boží chválu.

Tu se ve své noře najednou vzbudil Bratr Vsevolod.Seděl zde dlouho,a naslouchal tichu,jež je obestíralo ze všech stran-a jeho mysl byla ponejprve prázdná.Poté však uslyšel vedle sebe chrápání Bratra Filoména-a vše v něm se dalo do varu.V hnusu si pomyslel,skoro zvolal:"Toto prase,tento prostopášný hulvát má být možná Vyvolen na můj úkor?!".

Pak počal přemýšlet-"Bůh nás svolal,když jsme ale došli, Ztichl a neodpověděl ani na jedinou z našich modliteb.Může to být tedy tím,že někdo zde nění dost čistým."

Tu opět zaslechl chraplavý hlas Bratra Filoména.Jako by mu někdo nůž vrazil do zad,postavil se Bratr Vsevolod a dlouho stál nad Bratrem Filoménem.Pak vzal malý provázek a jemně,díky svým dlouhým,úzkým prstům,svázal mu ruce k sobě.Počal se rozhlížet kolem sebe.Pak si vzpomněl,že v dáli ,asi půl kilometru zpátky po cestě,zahlédl veliký balvan.

Šel při měsíčním světle ,kámen brzy našel ale dostat jej zpátky bylo o mnoho těžší.Občas sotva popadaů dech,jak jej valil před sebou.Rovněž sebe plísnil,že již předem svázal Filoménovi ruce,neboť si toho může všimnout a snadno se probudit.Takto se lopotil po skoro hodinu,než konečně doválel balvan až k Filoménově noře.Žádné obavy-byl celým svým sebetrýzněným tak vyčerpán,že si provazu na rukou vůbec nepovšiml.

Ovšem nejvíc se Bratr Vsevolod obával,že nebude moci kámen položit dostatečně rychle a správně,takže by se Filomén mohl probudit a ztrestat ho.

Ovšem ,jednal by jinak kdyby uviděl svého nepřítele-neboť Vsevolod věděl,že Filomén k němu cítí totéž,co on k němu-vedle sebe s velkým kamenem a sebe se svázanýma rukama?

Strach,vyvolaný touto představou,i fakt,že se může tn muž kdykoliv probudit,vzedmuli ve Vsevolodovi veškeré jeho chabé síly.Opatrně ,s nadlidskou rychlostí a lehkostí otočil Bratra Filoména na břicho,a přikutálel balvan těsně k jeho hlavě.

Rozhlédl se kolem-oba zbylí bratři v klidu spali,všude panovalo ticho a mír.I vítr se zastavil,a Vsevolod se nyní málem dusil na ztuchlém vzduchu,jež se kolem počal rozprostírat.Naposledy se ohlédl na klidně spícího Filoména na zemi a pak s ledovým klidem převrátil kámen na jeho hlavu.

Úder muže ihned probudil a ten počal řvát.Nemohl se ovšem zvednout, neboť ležel na svých rukou,které byli k sobě přece jen dost pevně svázány a hlavně,kámen,který držel jeho hlavu u země byl dodatečně zatížen ještě celou vahou bratra Vsevoloda,jež si na něj vskočil.Ten také klidně seděl a pozoroval,jak se muž vzdouvá a klesá,jak jeho nohy se marně snaží něčeho zachytit a jak klouzají v písku,zatímco jeho hlava se do něj stále více boří a víc a vic písku se mu dostává do úst,do nosu a uší.Zápas,který se brzy stal tichým,trval jen asi dvě minuty.Pak muž pomalu ztrácel sílu a nakonec bezvládně sklesl.Vsevolod ještě seděl na kameni celou hodinu,než vstal,oprášil si šaty a odešel zpět cestou,kterou přišel.Nejprve však polohlasem bratrům popřal hodně štěstí.

S prvním raním paprskem otevřeli se oči Bratra Michaila.Ovšem to,co zhlédl,je donutilo se ihned znovu zavřít.Uviděl tělo Bratra Filoména,mohutné,jak,leží pod tíhou kamene a je nehybné a ztuhlé.Bratr Vsevolod nebyl nikde k nalezení.

Ihned vzbudil Demetria a řekl,že Zlo již přišlo a odešlo a že se může kdykoliv vrátit.Musí tedy jednat ihned.Demetrios přikývl a oba současně vzhlédli na vrchol věže.Tu rozeznali,z formy věže,jaká veliká obět se od nich očekává.Michail se odvrátil v ponížení,ale Demetrios jej chytil pevně za rameno a prohlásil,že dávno již to není jejich rozhodnutí.Michail to nakonec přiznal.

Demetrios šel první,zatímco Michail posbíral nástroje,které měl pro kácení dřeva a vylezl za ním až o notnou chvíli.Ani jeden z nich se nemodlil.

-----------------------------------------------

Za domem A. A. Armitěnyče se rozkládá pole,rodový majetek po celé generace,navrácený stárnoucímu Armitěnyčovi v době,kdy zde již stál stožíř přenosového vedení a v širokém okolí nesměl na poli nic pěstovat.

Velice mu to kazilo náladu,ikdyž neztratil zas tak moc-šlo zde o princip,o to,že chtěl hospodářství svého otce po celý život obnovit a nyní dostal zpět sotva dvě třetiny své půdy,a ještě na notném kuse nemohl sázet.

Procházel se občas kolem,a nadával dvakráte,proto,že stožár měl na hoře tvar širokého kříže-což bylo pro posledního žijícího člena tak starého a zbožného mužického rodu dvojnásobnou urážkou.Přemýšlel,že část pole ,kde stál stožár by i vrátil státu,ale ten chtěl buď vše,nebo nic.

Jak tak jednou šel kolem,tu si všiml,že se z vršku stožáru kouří.Po chvilkovém přemýšlení se vydal blíž a zjistil,že něco se skutečně nachází až nahoře,na stožáru.Když došel k jeho patě,a zjistil,co by to mohlo být,zprvu nevěřil,ale osmahlé tělo,nalezené jen kus od nohy stožáru,zpřelámané a zabořené do písku,hned vedle čtyř děr v zemi a jednoho dalšího těla, jej vyvedlo z možnosti jakéhokoliv omylu.

Policie pak nahoře na stožáru nalezla téměř připečené tělo nějakého tlustého muže,jež byl řetězem přivázán k té části stožáru připomínající kříž.Dle zpráv ho proudem zasáhl druhý muž,jež předtím přestřihl kabel a jež pak sám uhořel a spadl.O osudu třetího si policisté nedokázali učinit jasný obraz.

Když byl stožár spraven a policie vynesla o celé věci rozsudek, objevila se v místních novinách zpráva:

"Těla čtyř členů zřejmě sebevražedné náboženské sekty nalezena v N.Jeden z mužů si ti zřejmě rozmyslel,a pak byl svými druhy zabit.Někdo,o jehož přítomnosti jsme téměř přesvědčeni a kdo zde zřejmě hrál úlohu "vůdce" navedl zbylé dva,aby se zabili ,zřejmě s příslibem,že je bude následovat,což dokazují čtyři vyhrabané jámy.Poté ,co bylo vše skončeno se však tento neznámý zřejmě vytratil,aniž měl kdy v úmyslu své souvěrce následovat.Jedná se o klasický případ,v historii sekt dost běžný."