The Bad Land

Na severu od města St. Edith's Port se nachází distirkt Chalmers.Je to zěmědělský distrikt,plný malých,rozpadajících se výsek,na vršcích malých kopců a na dně údolí,s řekami velice často zanesenými bahnem ,ovšem s velkým množstvím výtečné zemědělské půdy.Od dob středověku se sem stěhovali někteří nižší šlechticové a obchodníci a díky chytře zakoupeným pozemkům se z nich stali vyšší šlechticové a magnáti-z nich anebo z jejich potomků.

V nitru tohoto distriktu,blízko městům Pennyworth a Adelshire si zakoupil roku 1239 několik malých políček rytíř Adelfort Grady,jež se nepatrně vyznamenal jako člen královské družiny při bitvě u Doonshire z roku 1237.Unaven bitvami,na něž nebyl svou výchovou zcela připraven a jichž se i,vpravdě řečeno,mírně bál,opustil královskou družinu a z malého důchodu,vypsanému za jeho zásluhy,stejně jako za své nicotně úspory a trochu peněz od bratrance Grengforda si zakoupil právě tato pole, jelikož na jiná v okolí,mnohem slibnější neměl peněz.Ovšem výnosi z poí stačily mu pouze na vystavěné skromného domu s rozpačitým vzevřením,jemuž se počalo,spíše ironicky,přezdívat Grady Hall.

Adelfort,zatrpklý a uzavřený,zemřel o nemnoho let později,roku 1241, zanechav po sobě,v bídě téměř stejné jako ta jeho poddaných,svou zbědovanou ženu a svého tehdy pětiletého syna,jménem Nicholas.Ten syn,nový pán Grady Hallu,vyrůstal pod dohledem své matky,která mu však nevěnovala příliš pozornosti.Kdykoliv však se počal stýkat s chlapci z okolních vsí,nechala jej přivést zpět na "hrad" a sama jej zpráskala holí,řka,že u někoho tak vznešeného se jedná téměř o zradu rodinné cti-mluvě o cti, když mladý pán neměl mnohé dny co pořádné k jídlu!

Tedy stalo se,že z onoho mladíka vyrostl muž povahy hrubé,uzavřené a podrážděné,nenávidějíc svou matku,ale i opovrhujíc svými někdejšími přáteli.

Takovýto člověk tedy vládl Grady Hallu,a byl-li uzavřeným,jednoduchým hrubiánem,jehož nedostatek ho často činil přímo běsnícím,vylévaje zlost zvláště na nebohém služebnictvu,pak ovšem nebyl o nic horším než většina šlechticů v okolí,dokonce byl ještě krotkým,v porovnání se svým přímým sousedem,pánem z Lloyd Hallu.

Nicméně veliká změna nastala jednoho prosincového rána roku 1271-toho dne zemřela po dlouhé nemoci "Lady Grandyová".Výdaje na pohřeb,které by musel vydat jej nenechali v klidu po několik nocí-a tu ,tři dny a tři noci poté,co stará dáma vydechla naposledi,vstoupil do své síně,a rozhlížeje se po všech shromážděných,usadil se v naprostém klidu na své místo a s nevídaným klidem nařídil,aby jeho žoldáci zabavili největší pole,náležící obyčejnému lidu,přesně ve středu svého panství,jež mělo míti nejvyšší úrodnost.

Toto by ještě nikoho tak nepřekvapilo,jako to,že se po celý zbytek roku na poli na nic nesáhlo,až v prvních dnech roku 1272 se počala na pole vozit zdálky zemina.Po dvou měsících usilovné práce byla naskládána a v nejůrodnějších místech vztyčen kopec,na který bylo výnosem zakázáno komukoliv vstoupit,pod trestem hrdelního práva.

Je málokterý případ,že by rozhodnutí nějakého malého,nově přišedšího šlechtice vyvolalo tolik zlovůle a toliko nepokojů u jeho poddaných,jako při tomto případu-z útržků,zachovaných na farách a v dopisech kněží se objevuje všeobecná zloba,ale i zmatenost,jež byla vyvolána činem sira Nicholase.

V následujících letech pak podiv obyvatel jen vzrůstal,když shledali,že na těchto polích se nic neděje a že na zarostlých a zaplevelených lánech okolo kopce-přezdívaného Devilcree Hill-je možno viděti pouze ozbrojené žoldnéře domu Grady,dbající na dodržení přísného zákazu.

Rok 1276 byl pak více než vzpomínaný,neboť tehdy zemřel v horečce Sir Nicholas-a na smrtelné posteli se přišlo,že díky nejasných úmluvám,i obyčejnému štěstí vztahujícímu se jak s zbývajícícm polím,tak k několika nově objveným dolům,byl Sir Nicholas nejbohatším šlechticem až k Bridgewateru.

Jelikož neměl přímých dědiců,strhla se o jeho území velký boj,ale nakonec si je zajistil potrvzením přímo z králových rukou Nicholasův vzdálený synovec,Jelland Grady.O tomto mladém muži nění mnoho známo,jen snad,že po jeho přibytí do Grady Hallu vzrostla produkce dollů na dvojnásobek a že do čtrnácti dnů poté zemřel na uplavici.

Ani jeho bratr Harold neměl o moc větší štěstí a žil na Grady Hallu pouhé dva roky,než jej roku 1279 srazil vůz.Za tu dobu měl nastřádal ještě ohromnější jmění,než jeho dva předchůdci,ale po celou tu dobu se zdrřoval výhradně na Grady Hallu,odkud vykázal z trvalého pobytu téměř všechny sloužící a většinu vojska přesunul do "podhradí",neboť údajně nevěřil nikomu z nich.Sám pak trávil dny ve svých pokojích,když z nich a z celého hradu,byl odstranil všechny ostré předměty.Ovšem roku 1279 se musel dostavit na soudní jednání ohledně jistých nárokovaných částí jeho držav a dvacet minut poté,co opustil hrad zemřel.

Na Grady Hallu se pak vystřídalo mnoho pánů,každý nesmírně bohatý a nesmírně nešťastný,takže na počátku 19. století přešel Grady Hall i veškeré k němu odvislé državy do rukou rodu Oldenů.

R. 1856

Ves Glayforth je ospalou výskou,jejíž nejstarší části se pozvolna propadají do bahna,jež se nachází v jejím širokém okolí.Přesto však nebyla takovou vždy.Byla zbudována krátce poté,co okolní pozemky zakoupil Adelfort Grady .Tehdy to bylo zdravé místo,plné života .To se však ,se zabráním přilehlých polí změnilo.Jednak přišli místní o většinu ze své obživy,ale především to bylo tím,že poté,co byli dokončeny "práce" na onom poli se ve vzduchu počal vyskytovat jakýsi nepříjemný zápach,jakási pachuť,pocházející zřejmě z nekvalitní zeminy.Od té doby počal počet zdravých dětí klesat,až ve vsi nezbyl prakticky nikdo než dospělí,všichni nějakým způsobem postiženi.

Opuštěná ves se stala jakýmsi mezníkem "konce" civilisace,místo,za něž není možno jít.Do těchto krajů se neodvážil téměř nikdo,do té doby,kdy se do vzdálenější vesnice Suthermount vrátilo malé dítě-Arnold Nesbit. Jeho otec,když jej zahlédl,jej chtěl zpráskat za to,že se tak zpozdil,
ale dítě se počalo vymlouvat,že je zdržel "ten starý pán".Otec se zprvu ještě více rozezlil,když se mu jeho vlastní dítě odvažovalo tak lhát,ale chlapec otci ukázal zeleninu,kterou si s sebou "směl vzít",když se vracel domů.

Je jisté že obyčejná zelenina by chlapci nijak neprospěla,kdyby se snažil dokázat svůj příběh,ale to,co jeho otec toho dne spatřil nebyla normální zelenina-jednalo se o malý,mírně nabobtnalý kořen fialové barvy,mající zvláštní nasládlý odér.Nebylo to nic pěkného a otec se zprvu podivil,kdo mohl chlapci tuto věc dát.Pak se ale vzpamatoval, zpráskal chlapce za to,že mluvil s cizími lidmi a postavil kořen na stůl, přemýšleje,že jej odnese příštího rána k faráři a zeptá se ho,co to je.

Toho večera,když se již uložil k spánku,byl pojednou vzbizen svou ženou.Ta se na zemi zmítala v křečích .Když byl povolán vesnický lékař, tak tak dokázal ženu udržet při životě.Když se v mezidobí muž nervósně procházel po domku,všiml si,že kořen,který předešlého dne přinesl jeho syn,ležel na stole nakousnutý.Po krátkém výslechu se žena přiznala,že v noci "něco" zakousla,že ale už neví,co.

Lékař si počal kořen prohlížet a shledal jej vskutku podivným.Počal se vyptávat,kde jej muž dostal.Ten dokázal jen stát na místě,v studu.Chvíli poté zavolal svého syna a nařídil mu,aby pověděl doktorovi,kde kořen našel.

"Nenašel.Ten pán mi ho dal."

"Jakže?" zněla odpověď lékaře."A jaký že to byl člověk?"

"No-starý.Takový-tmavý a vetchý-nehýbal se,skoro vůbec."

"To byl snad nějak zraněn?"

"Ne,on se prostě nemohl postavit.Ukázal mi to."

"Co........chlapče,jaks tam mohl toho člověka zanechat?Jistě je vážně nemocen a někdo ho tam nechal,aby zemřel-někdo,kdo chce děditi a-"

"On byl spokojený,pane doktore."

Doktor se v tu chvíli musel opřít rukou o hurbou skříň.

"Poslyš,chlapče,zanechme těchto řečí,co říkáš?Co kdybys mi řaději řekl-to ten starý pán ti dal ten kořen?"

"Ano,řekl,že mi bude moc chutnat a potom se jenom smál."

Otec celou dobu stál sám v rohu,ale v tuto chvíli v něm vybuchl hněv a praštil do zdi,načež pak chytil syna za ramena a chtěl vědět,kde přesně že ten člověk žije.Když se dozvěděl,že "na kopci",a když dokázal přibližně uhodnout na kterém,zvedl se a odešel ze dveří.

Čekali na něj mnohé hodiny,jeho syn i churavá žena.

Nepřišel.Přešel jeden den-a nastala noc.

......................

Ve chvíli,kdy první sedláci vycházeli ze svých domovů,byli znepokojeni blížícím se šoupavým zvukem.Po delší chvíli uzřli v dálce postavu,jak se nemotorně šourá směrem k vesnici.Nejprve si mysleli,že je to člověk-pak si již nebyli tak jistí.

Ta osoba,neb to býval skutečně člověk,se dobelhala až k sedláku M. Mayerovi,a vstáhla k němu třesoucí se ruku-načez se svalila na zem. Teprve podle šatů poznali,kdo to je.

To jim ovšem nebránilo se ho odmítnout dotknout.Tyto zprávy dostal doktor,když byl jedním z přihlížejících povolán.Nedokázal zjistit víc, neboť sedlák jen neustále koktal a tak se rozhodl,že nebude ztrácet čas a zjistí vše na místě.

Dovedli ho k osobě a on s úděsem zvěděl,že to je sedlák,jehož ženu ošetřoval předevčírem.Ovšem nebyl si tím zcela jistý.Muž byl celý pokryt pucháři,měl naraženou spodní čelist ,oči mu svítily vodnatelným světlem a hlavně-jeho kůže počala tmavnout,spíše se barvit do temně purporové-po prohlídce zjistil,že jde o atypický případ vnitřního krvácení-tak atipický,že nevěděl,jak muže ošetřit.Tak tam seděl,zatímco muž na něj hleděl,občas vylouděje jakýsi podivný zvuk,ale jinak absolutně nvědomý o všem kolem.

Zemřel za hodinu.

Lékeař raději tělo ani neukázal rodině.

Následná čilá rozprava ve vsi,podporovaná něvědomostí na jedné straně a strachem na druhé,vyústila ve "vyslání" několika statných mužů,aby onoho "podezřelého" starce "přivedli".Doktor,který byl přespolní o věci původně nechtěl ani slyšet,ale když zpozoroval,že zastupitelé jsou neochvějní,tvral alespoň na tom,aby mohl jít také.

Cesta k Devilcree Hill vedla skrze mrtvou ves,ale nikdo toho nedbal,alespoň zpočátku,neboť obraz zaplevelených cest,rozbitých oken a trouchnivějícího dřeva byl tak všudypřítomný,že se mnohý mladší muž chtěl otočit,ale pýcha či strach mu to nedovolily.Doktor,který o pověsti místa nic nevěděl přesto pociťoval jakousi nevolnost a nepříjemnou vlhkost.

V díře mezi dvěma stranami "ulice" se tyčil v dáli Devilcree Hill,jež ztrácel formu kopce,pod nánosem husté,šedavé vegetace,jež jej celý obrostla.

Doktor byl první,kdo vykročil vpřed.

Výšlap,který pak nastal,komplikoval jak porost,tak vlhkost půdy,jež mnohde tvořila blátivé kaluže a písčité plochy.Postup byl jen velice pomalý a nikdo nechtěl věřit,že by zde někoho mohli najít,i proto,že se jim nechtělo věřit,že mezi vší tou hnusně popelavou,nahnilou, a žlutavě skrvnitou "zelení" by se někdo zdraví odvážil bývat.Několikráte spatřili květy vágnější a šílenější,než orchideje,z nichž byl cítit odporný dech.Nikdo je neutrhl-měli barvu zimnice a byly mokvavé,od stonku k okvětním lístkům.

Konečně došli nahoru.Doktor,který byl všude první,se nehnutě zastavil.Před ním na zemi ležel starý muž,v dlouhém plášti a s dlouhým šedavým vousem.Když s ním snažili pohnout,zjistili,že je celý pokrytý jakousi mokvavou látkou.Posadili jej.Mysleli si že je mrtev,ale ještě se třásl.Otevřel pak jedno oko,rozhlédl se kolem a zvolal:

"Ha!"

Pak upadl.Když se jej doktor snažil prohlédnout,zjistil,tři věci-za prvé,že muž je mrtvý.Za druhé,že na levé ruce mu chyběli dva prsty-jež zřejmě ztratil nedávno.A nakonec,že jeho nohy byly celé pokryty puchýři a hlízkami,a také nánosem hlíny podobným rostlině,kořenící dlouho v zemi.

Cesta zpět byla dlouhá-a s mrtvolou ještě delší.Nešlo se však do vsi,nábrž na panský "zámek".Stráže u dveří je překvapeně vpustili, neboť byli již notně zpití a mrtvolu považovali za nějakého nebohého sou-opilce-proč by někdo nosil na zámek v noci opilce bylo sice hloupé,ale upřímně,kdo by tam nosil mrtvolu?

Celá ta bodrá skupina v tichosti prošla nesourodými částmi sídla,jež vypadali jako části různých domů sbité k sobě uměním mistrovského blázna.Několik sedláků se pořezalo o většinou rezavé zbroje.

Stanford Olden,nynější majitel sídla,seděl,tedy spíše spal, v pokoji podivně oválného tvaru,jež nazýval svoji studovnou.Měl ovázané nohy,neboť si způsobil v nedávné době těžké omrzliny.Jelikož nemohl stát,přikázal doktor přinést tělo až k jeho stolu.S žuchnutím jej hodily na zem,zatímco Stanford Olden s sebou neúměrně škubal.Dokázal ze sebe pouze vypravit otázku:

"Jak se opovažujete...."

Při tom slově vyskočil jeden ze sedláků a už už se chystal na Oldena, který se o moment později začal chystat volat o pomoc,když tu sedlákovi podkopl jiný nohu.

"Milý Stanforde," počal pak doktor,když zjistil krátce,že tupý sedlák nezbavil jich pádem své přítomnosti,"nikdo se přece nemusí dozvědět,že váš předek porušil zákony boží,I lidské-ano,nešijte s sebou,víte,že jsem ošetřoval při cestě do Cornwallu vašeho předchůdce po celé dva měsíce,než zemřel.Velice jsme se spřátelili-byl bych získal místo lékaře na Grady Hallu,kdyby sir Soames zrovna nezemřel.Usadil jsem se kousek odtud přece, z vyhlídky na ono místo,ovšem vy jste,jak jste se sám vyjádřil, mých služeb nepotřeboval.Mě jste ale dal volnost k věcem sira Soamese a já po krátké úvaze našel některé věci,které nebudu jmenovat,ale které přivodili uměle nemoc,na niž skonal.

Ne,nenamáhejte se příteli,netvrdím,že jste to byl vy,mohl to být kdokoliv z vašeho početného příbuzenstva-někdo,kdo než k oné očekáváané "radostné události" ovšem došlo skonal sám čirou náhodou jiným způsobem-nestalo by se to prvně,jak jsem od jednoho služebného,tehdy už na penzi, zjistil.Ne,neřeknu vám jeho jménu,Stanforde,ne snad proto,že bych se bál ,že budete tak podlým,a budete se chtít pomstít starci celý život věrně sloužícímu v tomto zpropadeném sídle,ovšem pouze proto,že ten čestný muž je již na pravdě boží a tedy míchání jej do této záležitosti by bylo na místě nevhodné."

Lékař se odmlčel,a naslouchal jak Stanford lapá po dechu.

"Zdá se," pokračoval posléze"že máte něco s plícemi-že jste si toho nevšiml není divné,v této vlhkosti jste to sám mohl považovat za něco banálního-jistě,není to nic vážného,pokud ihned odejdete,ale pokud ovšem zůstanete,uděláte brzy velikou radost některému ze svých příbuzných."

To Stanforda evidentně zaskočila.Byl chvíli jako ryba na suchu,pak sklonil hlavu a bezvládně jí pokynul.

"Nebude vám vadit,příteli,když jste tedy takto přijal můj verdikt,když budu pokračovat ve své původní řeči?"

Chabé pokynutí Stanfordovi hlavy.

"Dobrá-jak jsem říkal,nebo možná neříkal,pověst tohoto domu je dvojjaká a předstíhá sama sebe.Kolik bláznů se do ní snaží hořečně dostat,za cenu vlastní duše,aby se pak marně snažili dostat zase pryč?Za posledních osm let celkem šest.Nechce se mi ani hádat to obludné číslo,kterého jste museli do dnešního dne dosáhnout,Oldene,ale vím,že na tomto pozemku už není ani místo pro hroby-staré kosti se vyhazují,kosti služebnictva,
které tu vydrželo často mnohem déle něž kterýkoli majitel.Mnoho kostí, které-"

"Ticho!" vyhrkl Olden a pokusil se postavit.Jeden sedlák jej ale snadno srazil zpět.

"Oldene,vy špíno,víte sám,že tuším téměř vše-a kdybych tady sebral tuto skupinu a dal jí lopaty,jsem si jist,ďábel by se vskutku radoval nad znesvěcením,kterého bychom se na kopci dopustily.Ovšem pochybuji,že kdy došlo k řádnému pohřbu."

Stanford pohleděl na lékař dlouze a bolestně.Pak si otřel čelo a napřímiv se,řekl:

"Jsem rád,že jste přišel,doktore.Nuže dobrá,vím jak jste sečtelí a znalí pověr,je to prý váš koníček-ale pro dobro těch chlapců tady to vezmeme pěkně po pořadě,co říkate?

"Říká se,že když muže oběsíte,jeho poslední milenkou není v lepším případě jeho žena.Jistě,pokryje zemí i mnohým jiným a páchnoucím,ale to jí nevadí-a přijme i to hlavní s velkou ochotou.Kdo pak pod onou oprátkou kope,nalezne kořen Alrúny-kořen smůly a štěstí. * A,vybicován poza hranice přiměřených mezí,můj dávný předchůdce narazil ve vrcholném vzmachu šílenství na geniální myšlenku-a nechal navézt na nejúrodnější pole v panství velice zvláštní druh hlíny-hlínu z obecního hřbitova místního popraviště,kde se zároveň věšelo.

Co sémě měla ta země,zakoušíme ostatně všichni,my mrtví Oldenové,základy zámku se propadají,ničí to ostatky,každý den se objeví kus kosti nad zemí.Smůla si přichází,a já,bohatý a chudý,nemám ani rakev,do které bych si mohl teď lehnout."

Opustili pána hradu,již tehdy zmírajícího na neznámou nemoc a pomalým krokem vyšli směrem ke vsi.

----------------------

Stanford Olden zemřel,scvrknut na pouhý stín, roku 1857-roku,kdy byla nalezena poslední zlatá žíla v panství a kdy byl Glayoforth i s přilehlými obcemi vyplaven.Peníze a zkáza přišli skoro naráz,a sir Olden je dlouho nepřežil.Je pochován na neoznačeném místě na panské zahradě.

Rod Olden-O'Brien,jež panství téhož roku sdědil,zámek rovněž strhl.Sir Maleficis Olden-O'Brien,přímý dědic sira Stanforda, zemřel na zranění při dopravní nehodě roku 1917.

* Čtenáře mohu v tomto směru odkázat na skvělé "podivnéů dílo mistra Hanns Heinz Ewerse,"Alrúna",př. "Alraune",jehož se v naší vlasti v předválečné době dostalo širokého rozšíření a jež je zároveň nejdostupnější prací Ewersovou u nás v současné době (a u níž se plánuje novodobý dotisk) a jež se zabývá tématikou mnohem lépe,než má skromná osoba a hlavně,jehož první kapitoly vysvětlují legendu s mnohem větším umem."