Cigareta

Stojím sama na balkoně. Kolem je slyšet pouze studený vítr, který narušuje jinak tichou scenérii. Společnost mi dělá jenom cigareta. Chvíli váhám a potom si ji zapálím. Ucítím v plicích nikotin a pozoruji obláček dýmu, který odnáší vítr pryč. Je hluboká červnová noc. Přesně jako před rokem. Je to sice už rok, ale já si vše pamatuji přesně tak, jako by to bylo včera. Stále cítím tvé rty na svých, tvé doteky, naše těla. Bylo to tak kouzelné, tak proč to muselo skončit? Proč jsem Ti já hloupá nabízela svou duši, když Tobě šlo jen o mé tělo. A proč si mi říkal opak? Proč jsi ve mně živil ten cit, který lidé nazývají láska? A proč já Ti bláhově a naivně věřila? Ptám se proč? K čemu ale, Ty jsi daleko a na mě si vůbec nevzpomeneš. Pro Tebe jen jediná noc, pro mě mnohem mnohem víc. Teď už je to ale všechno jedno. Po tvářích se mi začínají kutálet slzy. Jsou hořké. Stejně jako sen s Tebou. Zhasínám cigaretu. A s ní zhasínám i své city k Tobě….