Nečekaný zvrat

Když se večer vrátila domů, Jitka tam nebyla. To ji docela překvapilo. Vždy, když se vrátila domů, tak tam byla plná života, připravena ji rozesmát a uvést do dobré nálady.
Nerozrušovala se, protože věděla, že se o sebe Jitka dokáže postarat sama . Převlékla se tedy do pohodlnějšího oblečení (modrých tepláků a černého,plandavého trika) a zapálila si cigaretu. Přistoupila k oknu a pozorovala lidi, co chodí okolo. Staré lidi, co chodí se svými miláčky na procházku, milence, co se drží za pas a po každém metru se zastaví, aby se políbili.
Antonie neměla přítele, ale s kamarádkou v podnájmu, jí bylo určitě lépe.Pomyslela si.
Alespoň to tak cítila.
Chvíli tiše přemítala a dívala se do tmavé noci , ale pak ji z myšlenek znovu vyrušilo podezření, že ji někdo pozoruje. Rozhlížela se nenápadně po ulicích,dech se jí pomalu zrychloval .Za chvíli zahlédla koutkem oka podivný stín za stromem v parku naproti domu.
Odhodila cigaretu z okna a odstoupila od něho. Zase ji přepadl ten špatný pocit, který měla v záhadném domě.
Dech se jí zrychlil na maximum .Antonie vlítla do rohu mezi svou postel a stěnou u dveří .
Asi za deset minut přišla do pokoje Jitka v modrých džínách a bílém tričku s kostěným výstřihem celá štěstím bez sebe.
"Hádej, co se dnes stalo!!" vběhla nadšeně Jitka do pokoje .
"Áááá !!!"vzkřikla Antonie když Jitka rozrazila dveře .
"Co je , co tu sedíš takhle v rohu ?Co se stalo ?"
"Ale nic ,vyděsila jsi mně .Vtrhla jsi sem jak žíznivá čára ."vydejchávala to .
"Potkala jsem muže svých snů. Romantický, hezký a ty oči .
Co oči , ta prdelka .Potkala jsem ho v baru .
Zašla jsem si na pivko večer a on tam přišel.
Víš , tam kde jsme byly v pátek spolu ."
Antonii se to nezdálo, ale Jitka byla nadšená a ona jí to přála.
"Zítra večer s ním mám jít na rande, není to fajn?"
"Ano, je to fajn.To víš,ale......."zarazila se.
"Co ale?"zeptala se a přimhouřila trochu oči.
"Jitko, já ti to přeji, ale nechci, aby sis namlátila.Víš jaký jsou chlapi.
Kdo čeká hodně, nedosáhne ničeho. Hlavně, já měla takový zlý pocit, když jsi tu nebyla." řekla jí upřímně.A vstala ze země.
"Neboj, on je fajn. Jmenuje se Marek a zrovna se sem přistěhoval. Asi za rodičemi nebo tak. Je mu dvacet pět a nikoho nemá.To je to nejlepší."zajásala pištivě.
"No jen aby. Jak si ho teď chválila, to je sakra podezřelý, je to jen chlap. A Němec ." zažertovala s úsměvem Antonie.
"Ty mě chceš vytočit." odpověděla a se smíchem se na ni vrhla. Obě spadly na Antoniinu postel a se smíchem se začaly kočkovat .
"Já..jen..aby..přece..jen..nebyl...ženatej...haha."
pištěla když jí Jitka začala lechtat.

Druhý den zase Jitka nebyla doma a na stole byl od ní lístek.

Promiň, ale musím ještě ke kadeřníkovi, abych
byla na dnešní noc připravená.
Zeptám se zda nemá kamaráda pro tebe.
Můžeme udělat dvojí rande příště.
Dnes si to užiji.Pa pa
Jitka

"To jo."Povzdechla si .
Antonie věděla, co Jitka dokáže, když to pořádně rozjede, tak na ni nečekala.
Šla do kuchyně, která byla vedle vpravo od jejich pokoje.
Rozhlédla se po ní ale pak si jen oddychla.Přistoupila ke skřínce kde měly kávu,čaj a cukr.
Chtěla si uvařit kávu která tam momentálně ale nebyla.
"Nic,Jitka zapomněla na kávu."řekla si když otevřela skřínku."to jí není podobné"a zase jí zavřela.
Jelikož byla ještě oblečená v pracovním , tak se šla raději projít .
Noc byla bez mráčku a měsíc svítil tak jasně. Antonii bylo dobře.
Zapomněla na práci, na starosti s Jitkou a s jejím novým přítelem,ale hlavně na ošklivý zážitek, co prožila minulý týden, a o čem se nechce nikomu ani zmínit.Nikdo by ji stejně nevěřil .
Pořádně se nadechla a vychutnávala vůni noci .

Antonie se cítila pořád sama. Jitka každou noc byla s tajemným super mužem a vracela se pozdě k ránu a vyspávala do neví jak dlouho. Antonie odcházela brzo ráno a z práce se vracela až později k večeru,kdy už byla Jitka pryč.

Antonie si konečně mohla vzít pár dní dovolené, tak si jednou také přispala. Co jí čekalo po probuzení, to se nedá slovem vylíčit.
Když vstala a oblékla se do černé,dlouhé,široké sukně a černého trička s větším výstřihem, chtěla udělat snídani a Jitku také vzbudit. Zažila ale nečekaný šok.
Jitka ležela nehybně,v bílých polštářích se skoro ztrácela jak byla bledá, pod očima kruhy a na krku šátek.
"Jitko?"promluvila na ní a mírně s ní zatřásla.
Pak instinktivně sáhla po ruce aby změřila tep ale skoro ho nenahmatal.
Pak jí přiložila ruku k ústům a zjistila že dech je také slabý.
"Jitko!!"znovu s ní zatřásla.
Nevěděla, co dělat, tak se oblékla do džínové bundy .Vzala Jitku, naložila jí vyčerpanou do auta a odvezla co nejrychleji do nejbližší nemocnice.
Auto jelo po silnici jak o závod .Antonie kličkovala mezi autama a troubila na poplach .
Jitka začala sténat na zadním sedadle.Antonie pochopila že se probírá a tak se rychle ohlédla.
Ležela tam ale bezmocně jako by umřela.Jistotu že žije dávalo Antonii jen Jitčino občasné zasténání.
"Vydrž holka,zachvylku jsme tam."Za chvíli pak byly obě u nemocnice .
Pomohla ,už trochu probrané, Jitce z auta a pomalu jí opíraje dovedla na recepci.
Odtud zavolaly doktora který si Jitku ležící už na pojízdném lůžku prohlédl a beze slova jí někam ze sestřičkami odvezl.Antonie se usadila v čekárně u recepce a nervózně si mnula ruce.
Uběhla dlouhá doba, než doktor vyšel z jednoho ze sálu.Byli zrovna tři hodiny když jí odváželi ze sálu do pokoje. Antonie celá ztuhlá sezením ,vyletěla ze židle jak namydlený blesk a hned byla u něj,s výrazem plným otázek.
"Co doktore , co je s ní ?"
"Je slabá, dali jsme jí umělou výživu a povzbuzující injekci . Zrovna je v bezvědomí, ale myslím, že až se jí obnoví krev, tak jí bude lépe.Od kdy má ty dvě ranky na tom krku?"
"Rány? Obnoví krev? Jak to myslíte?"nechápala zděšeně.
"Na krku má dvě ranky a trpí úbytkem krve. Proto je tak bledá. Chybí jí krev ale bude v pořádku,tranzfůze jí pomohla ."
Doktor se podíval na sestru, která na něj něco ukázala.
"Ale teď mě omluvte , potřebují mě zas na sále,poslední dobou je tu blázinec.Doktorů ubývá a pacientů přibývá." omluvil se.
Doktor se obrátil a odkráčel za sestrou na vedlejší sál.

Antonie vešla do pokoje, kam Jitku odvezly, sedla si vedle postele na židli a vzala Jitku za ruku.
Z očí jí vytryskly slzy.
Trvalo to do setmění, než Antonie usnula u Jitčina lůžka . Asi v půl jedné, když v nemocnici byl klid, se jakoby Jitka probrala, vzpřímila se na lůžku a tak vyprostila svou ruku s Antoniina jemného sevření .
Pak si stoupla a nevnímajíc, že se Antonie probrala a dívá se na ní, oblékla si býlí župan a jakoby z pokoje zmizela.
Antonie si promnula oči a Jitku neviděla .
Pak vyběhla z pokoje na chodbu ,vzápětí i z budovy a Jitku hledala. Marně.
Rozhlížela se okolo sebe ale po Jitce nebyla ani stopa.
Když se ale rozhlížela,zpozorovala zeď starého hřbitova nedaleko nemocnice.
Jako by jí ta zídka přitahovala magnetickou silou.
Když byla blíž,zaslechla křupání větviček. Jako by tam někdo chodil.
Antonie obcházela hřbitovní zeď a hledala, jak se tam dostat.
U jedné postranní zdi byla malá díra přesně pro ní. Vlezla tam bez rozmyslu.
Na malém plácku před starým a rozpadlým kostelem Jitku uviděla.
A s ní i mladého pána z hrůzného domu. Tančili tam spolu .
Přejel jí opět mráz po zádech,hned jak ho spatřila.
Hudba zněla temně i když se na ní tančilo.
Vždy měla pocit, že tanec je symbol vášně a lásky .
Ale to u nich necítila.Schovala se za nejbližší keř a pozorovala je.
"Tak tohle je Marek?"řekla si v tichosti pro sebe.
Marek vycítil její přítomnost. Věděl o ní .
V divokým tanci si Jitku přitiskl k sobě a pohladil jí po krku .
Odstrčil jí od sebe a zas přitiskl k sobě .
Pak ji pomalu položil na zem před kostel ,do mlhy a sklonil se k ní.
"Néé!!!" vykřikla a mladík jen zvedl uspokojeně a s úsměvem hlavu .
V jeho bezcitné tváři se značil malí ďábelský úsměv .
Když se Antonie vyřítila z křoví, odstoupil rychle od Jitky .
Přiběhla k Jitce a vzala její bezvládnou hlavu do náručí.
Mladík se chvíli díval a pak zmizel.
S pláčem svírala její hlavu a tiskla jí k sobě ale pocítila, že je ještě naživu.
Vzala ji tedy do náručí a odnesla zpět do nemocnice.

"Co se stalo?" přiběhla k ní zděšeně sestřička a za ní běžely další.
"Ztratila hodně krve." oznámila jim Antonie."Našla jsem jí venku,byla mimo."
Ale pravý důvod říct nedokázala .Nevěřily by , nikdo by nevěřil .
Sama tam chvíli stála a ani ona nedokázala uvěřit že se to vůbec stalo.
Po pár vteřinách přiběhl i doktor.Zkontroloval jí tep na zápěstí a otočil se na sestru.
"Sestro vozík.Musíme udělat zas transfúzi.Honem na sál.Jde o vteřiny."
Jitku odvážely na sál který byl na konci chodby.
Antonii přemohly slzy tak, že se jí podlomila kolena a klekla si na zem.
Hned u ní byly další dvě sestřičky."je v šoku"řekla jedna když jí prohlédla oči.Odvedly jí tedy do volného pokoje a daly jí prášek na uklidnění a na spaní.Antonie je zapila pomalu sklenkou vody a lehla si na bíle povlečenou postel.
Věřte, nevěřte ale usnula dřív, než by se do tří napočítalo .
Antonie spala skoro celý den, ale zdály se jí hrozné sni. Pořád v nich viděla ty černé oči podivného mladíka a jeho ďábelský smích jak klečí nad bezvládným Jitčiným tělem . Každou chvíli sebou cukla a občas i zasténala .
"Áááá !" probudila se s jekotem Antonie,celá opocená a vyděšená .
Sestřičky byly hned u ní a uklidňovaly ji.
"To nic,to nic.To byl jen sen.To byl jen zlí sen.Ššš."
Položily ji zpět na postel a ona opět zavřela oči a uklidnila se.
Nastala zas noc a Antonie se opět probudila.
V nemocnici bylo hlučno. Antonie se o Jitku začala obávat, tak vyskočila z postele a běžela do jejího pokoje .
Nenašla ji tam .Vyšla z pokoje a pozorovala zmatek na chodbě .
Lidi pobíhaly po chodbě sem a tam.
"Doktore, kde je Jitka?" zeptala se doktora když běžel kolem ní .
"To nevíme ......"oznámil, když se nechápavě podíval do jejího pokoje "......ale máme tu pár lidí se ztrátou krve a těžkým tělesným zraněním."oznámil a vytrhl se jí .
V chumlu lidí si všimla Marka který poplachu jen využíval .
Díval se na ní přes všechny ty lidi co pobíhaly kolem a nevšímaly si ho .Jako by byl neviditelný.
Než se Antonie dostala na druhou stranu chodby,kde stál Mark, zmizel jako pára.
Chvilku se rozhlížela ale jako by se opravdu vypařil.
Antonie se chvilku rozhlížela než se rozběhla na parkoviště ke svému autu . Nasedla do mercedesu a vyrazila .
Věděla, kde má asi Jitku hledat, ale měla strach, že přijede pozdě. Ale to nehrozilo,Marek čekal pouze na ni.To ona ale netušila,brala to jako hroznou náhodu.
Chtěl ale ji, byla jediná, která mu utekla, a tak se pro něj stala cennější. Celou dobu myslel jen na ni.
I když byl s Jitkou myslel na den, kdy bude mít Antonii ve své moci .
Nejdřív, ale Antonie potřebovala vědět adresu vily, kterou si Marek pronajal .
Jela tedy do realitní kanceláře kde pracovala.
Byla hodně nervózní ale naštěstí už nebylo ani živáčka na silnici a ulice byly prázdné,všichni byli doma.

Antonie zastavila kousek od hlavního vchodu . Proplížila se k němu a sponkou otevřela dveře .
V minulosti měla potíže se strátamy klíčů tak jí to Jitka naučila,pro jistotu.
Teď se jí to sakra hodilo.Jí i Jitce.
"Povol...povol,sakra". Trvalo to chvilku než se dveře otevřely
Když se dostala potichu dovnitř,šla rovnou do šéfovy kanceláře, kde byly všechny kopie a údaje o klientech a domech .
Hlídač si jí naštěstí nevšiml .Spal jako dudek.A dům nebyl přístrojově hlídaný,proč taky.Není to banka.
Nevěděla, jak se Marek jmenoval dál, ale hned jí padla do oka jedna složka.
Marcus Darclau - VILA ,Reichschtrasse 666/6 500.000 euro.
Antonie vytáhla složku, ale nic jiného tam nebylo .
Věděla, kde ta ulice je, ale nikdy tam nebyla.Byla to čtvrť bohatých nadutců co umí jen rozhazovat a kritizovat.
Vyběhla z realitki a hned do auta , složku položila vedle na sedadlo a auto nastartovala .
Antonie projížděla ulicemi, až se dostala do té správné.
"Tady , Reichschtrasse .Výborně ." zašeptala si když projížděla ulicí.
Hledala tu správnou budovu a kupodivu NAŠLA.
Byla to velká bílá budova na kraji ulice a okolo byly jen holé stromy.
Když se dostala k vratům a dotkla se jich, brána se se skřípotem sama otevřela .
"Au ."vyjekla potichu jak se o ně opřela .
Pomalu vešla dál a pomalou chůzí s velkou opatrností se blížila k domu. Zrychlila teprv, když zaslechla pláč dítěte, miminka ještě nemluvněte .
Pod prvním stromem který jí přišel do cesty našla kousek špičaté větve,vzala si jí jako kůl.Zůstala pod ním a pozorovala situaci .
Jedna z žen,kterou viděla onoho dne v zámku, šla pomalým krokem po velké zahradě s miminkem .
Antonii bylo jedno jestli ji uvidí nebo ne, od stromu, kde dosud byla krytá, se vyřítila rychlým krokem k ní .
Bledá žena se ohlédla a zběsile zasyčela. Antonie jí dítě vyrvala z náručí a dřevěný kůl jí levou rukou bodla skoro doprostřed hrudi. Do srdce se trefila přesně a žena s jekotem padla k zemi a její tělo se rozpadlo na prach .
Pak už bylo slyšet jen pláč děcka. Vrátila se tedy do auta a položila ho na zadní sedačku svého auta .
"Šššš,ššš"snažila se uklidnit mimino.Miminko bylo ale tak vyděšené že se jí ho uklidnit nedařilo.
Napadlo jí ale pustit rádio,v radiu se ozval mužský hlas oznamující zprávy.
Miminko přestalo plakat a zdálo se že havárie osobního auta z náklaďákem ho za ujmulo.
"No což,"pokrčila rameny"je to jiná generace."
Pak zavřela pomalu dveře a vydala se zpět k domu.
Když vstoupila do vily, čekalo ji tam překvapení. Služky, které jí ten večer pomáhaly převléknout, tam ještě pořád spaly v rakvích ze dřeva. Obě ženy měly rakve vedle sebe, tak nebylo tak těžké proplížit se a hlídat je.
Po levé straně byly bílé schody ze dřeva do prvního patra, pod kterými obě spaly .
Antonie co nejtišeji vyšla nahoru. Nahoře byla spousta pokojů.Zkusila je ale jen jediný byl odemčený. Zkusila to tedy tam.
Čekala past tak pomalu otevřela dveře.Jitka tam ležela na velké bedně podobné rakvi těch žen. Okolo bylo mnoho svíček, které prosvěcovaly tmavou místnost. Antonie k ní přistoupila pomalu a dívala se na ní .Měla ruce položené na hrudi a nohy natažené. Ležela tam bez hnutí .
Jen tak nad ní stála .
"Jitko,Jitko." řekla potichu když si všimla, že dýchá .
Vzala ji za ramena a jemně s ní zatřásla. Ta otevřela oči a pořádně se nadechla,jako by se po dlouhé době vynořila z vody . Když uviděla Antonii objala ji pevně a dlouze.
"Antonie!!"vykřikla chraptiví hlasem.
"Šššš,teď není praví čas na výlevy.Dole jsou upíři."
"Co???"podivila se vyděšeně Jitka.
Pak se rozrazily dveře a v nich stála jedna z upírek.Obě sebou cukly a podívaly se na ní . Upírka stála ve dveřích se zlostí ve tváři.
Pomohla Jitce na zem a rychle popadla svícen na jednu svíčku kterou měla hned po levé ruce . Upírka se proti nim rozběhla, ale Antonie stačila ze svícnu svíčku sundat a bodec jí zarazit přímo do srdce.Vlastně se upírka nabodla sama.Jak se bezmyšlenkovitě vrhla na Antonii.
Žena pouze zaječela a padla k zemi .
Obě se rozeběhly dolů a rovnou do auta .
"Kde byla ta třetí ?" zeptala se nahlas sama sebe Antonie a bouchla prudce do volantu.
"To nevím, ale je mi to fuk,jen ať už jsme pryč ."odpověděla jí Jitka .
Vzápětí se ozval křik dítěte .
Jitka se otočila na zadní sedadlo a zase zpět na Antonii .
"A,a to zase je co ?"vykoktala ze sebe.
"To jsem ho měla nechat aby si na něm pochutnaly,nebo co?" naštvala se.
"Vysadím vás doma ale zase pojedu ..."
"Kam?" přerušila ji.
"Ten upír ....Mark Darclau...vím kde asi je .Nedá nám pokoj dokud nás nezabije a tak to musím udělat první ."řekla rozrušeným hlasem koukaje dopředu ."S tím upírem jsem se setkala vtom zámku,to on je ten můj klient."vysvětlovala ji.
Jiťa lapala chvilku po dechu ale pak když zastavily před domem tak se vzpamatovala .
"To ses zbláznila. Jít na něho sama. Je nebezpečný, to je šílenství ....Já tě nenechám jít samotnou .Už jsem v pohodě a nenechám aby tě zabil ."hbitě vyndala klíčky ze zapalovaní a vystoupila .
"Néé !"zaječela Antonie a vrhla se po klíčkách,ale bylo pozdě .
Její hlava se pak zřítila na volant auta.
Jitka vběhla z dítětem do domu a za chvíli zas nastoupila do auta k Antonii .
Podala Antoii klíčky a ta jí je prudce vyškubla z ruky .
"Dala jsem ho paní Novákoví,ona se o něj postará,tak jedem."
Antonie se na Jitku podívala, ale neřekla nic .
Auto s nimi vyjelo z města a obě dostaly podivný strach.
Nechtěly to ale dávat najevo .Ani jedna z nich .
Antonie zastavila přímo před zámkem a v mysli se jí vybavil ten osudný den, kdy tam byla poprvé.
V zámku se nesvítilo a ani jedna si nevšimla, že je Mark s úsměvem pozoruje z okna v prvním patře domu .
"Bude to dobrý." utěšovala ji Jitka, když viděla, jak tam sedí držíc se volantu a oddychuje .
"Já vím." poplácala jí Antonie po zádech.
"Počkej chvíli tady, půjdu to tu jen trochu obhlídnout." řekla a vystoupila z auta.
Klíč zajel z venčí do zámku a klapl. Jitka byla zamčená .
"Co děláš ?"rozkřičela se když to uslyšela .
Antonie mlčky vyndala klíč a strčila si ho do kapsy od bundy. Pak se obrátila a šla ke dveřím, u kterých se zastavila .
"Odemkni, co děláš ?"slyšela stále Jitku za sebou bouchající na okénko.
"Nemusíme zemřít obě."odpověděla jí
Antonie se koukla vedle sebe, kde byla položená prkna a mezi nimi dlouhá dřevěná tyč od koštěte .
Sáhla po tyči a vzala jí do ruky. Byla perfektně obroušená a k obraně dobrá .
Antonie jí potěžkala a pořádně prohlédla.Pak se podívala před sebe.
Otevřela velké těžké dveře a vstoupila dovnitř .
Pomalým krokem šla dál a dál a když byla asi dva metry od dveří, zahlédla ve stínu na schodech tmavý stín. Zastavila se a ze stínu se vynořil mladý pan Mark .
"Hledáš mě ??"
Dveře se za ní prudce zabouchly a ona se instinktivně otočila. Když pohlédla zpět na schody Mark tam nebyl. Antonie pevně sevřela dlouhou tyč do obou rukou a šla dál. Dech se jí zrychlil strachem.
Nevšimla si, že vedle ní stojí. Ve stínu, potichu jak myš, a dívá se na ni za jedním ze sloupů které byly po stranách místnosti .
Když byla kousek od něho, vyskočil z úkrytu, popadl obě strany a přitiskl ji tyč zezadu k sobě.
Antonie se včas vyprostila z pevného sevření a otočila se čelem k němu , ale pořád držela pevně tyč.
Stála tváří v tvář mladému upírovi, který jí přitiskl tyč na hrdlo a tlačil jí dozadu, než spadla na schody, co byly za ní. Mark se k ní sehnul a ona zas pocítila pevný stisk tyče na hrdle .
Pokoušela se bránit ale on byl silnější. Smál se ďábelsky tomu, jak se snaží vyprostit z jeho spárů.
Když to vzdala a jen tak ležela na studených schodech, povolil stisk a začal lačně Antonii hladit po tvářích a hrdle.
Cenil na ní svoje obrovské tesáky a oči mu rudě planuly.
Jen tak tam ležela a prudce dýchala .Z vytřeštěnýma očima na něj hleděla .
Mark se už shýbal k jejímu krku.
V jejích očích se obvila slza, která stékala po tváři a třpytila se jako rosa stékající po listu květiny.
Úsměv pomaličku mizel, když se jemně od ní oddaloval.
Když se jí podařilo sednout, natáhl k ní Mark ruku. Antonie nechápala, co to znamená, ale ruku mu instinktivně podala.
Mark ji zvedl dívaje se do jejích očí a ona pocítila touhu tančit.
V duchu slyšela líbeznou sladkou melodii a opravdu začali tančit.
Společně se doplňovaly.Jako by věděly co ten druhý chce udělat.
Z jeho tance vyzařovala síla a vášeň, kterou Antonie dosud nepocítila.
Tančili plynně a ladně, jako by pro sebe byli stvořeni, ale při jedné z otoček se Antonii smekla noha a ona se skácela k zemi.
Do místnosti se v tu chvíli vřítila Jitka a když viděla Antonii ,ležící na zemi a Marka stát nad ní ,vzala cihlu ležící opodál a rozbila jedno ze zabarikádovaných oken.
Místnost se prozářila ranním světlem, které svítilo přímo na ně. Mark si zakryl tvář a ustoupil od ní.Vrhl se do chladného stínu a zmizel .
"Antonie !!" přiběhla k ní Jitka.
Antonie tam ležela v polovičním vědomí.
"Jak ses dostala z auta ??"zeptala se slabým hlasem
"Okýnkem, ne? Ale teď honem vypadneme ." pověděla jí, když ji zvedala ze země.
Pomohla jí nastoupit do mercedesu a po cestě do města bylo ticho.
Jitka řídila a Antonie seděla vedle,schoulená na sedadle do klubíčka.
"Já jsem ráda, že to skončilo .Teď nás snad nebude pronásledovat " začala konverzaci Jitka.
"Hmm ."odpověděla jí bezduše Antonie .