Je to láska??

Ráno byl vzduch provoněný ranní rosou a Jitka měla dobrý pocit.
Další dny chodila Antonie jako tělo bez duše. Na urážlivé řeči svých kolegů nereagovala a doma, když se jí snažila Jitka pobavit a rozesmát, reagovala vždy stejně.
Sedla si na okno, zapálila si cigaretu a koukala do tmavé noci jak září bílý měsíc,ani se na Jitku nepodívala.Většinou jí ani neslyšela ,slyšela pouze tu stejnou melodii na jakou s Markem tancovala.
"Já myslela že vše bude jako dřív ." postěžovala si jednou Jitka dívajíc se na ni bolestnýma očima .
Jitka si nevěděla s Antonií rady.
Antonie se zvedla a zamířila přímo ke dveřím.
"Co děláš ?Kam jdeš?" zeptala se, když sáhla po klice a zarazila se.
Namísto odpovědi Antonie otevřela dveře a zmizela. Jitka se rozběhla za ní.
Stihla jí jen tak tak kdy Antonie se rozjížděla s autem.Jitka jí skočila přímo před auto.
"Ať jedeš kam chceš já pojedu s tebou.Nenechám tě samotnou v tomto stavu."zaječela na Antonii když před ní těsně zastavila.
Chvilku se na ní dívala a pak se vedlejší dveře u spolujezdce otevřely.

Antonie už z dálky viděla Markův zámek když vyjely z města.
Zaparkovala opět před hlavním vchodem a jako raketa vtrhla dovnitř, kde byla pouze upírka skloněná nad mladíkem, kterého tam nemilosrdně nalákala.Jitka letěla za ní a nestíhala.
Vše bylo jako poslední den, kromě okna, které bylo teď zakryté černou plachtou. Tyč ležela u kamenných schodů tak, jak ji tam Mark odložil.
Žena skloněná nad mladým mužem s brýlemi v bezvědomí se ohlédla. Antonie k ní zamířila a ona vstala dívajíc se stále jen na ni.
"Co blbneš ?"zeptala se Jitka dívajíc se na Antonii a zároveň na upírku .
"Kde je tvůj pán ?" zeptala se klidným hlasem Antonie .
Žena pouze zavrčela .
"Kde je tvůj pán ?" zeptala se znovu teď ale prudším hlasem .
Upírka se rozeběhla naproti ní s jekotem a Antonie ji prudkým pohybem srazila k zemi.
Pak běžela k tyči a zlomila ji vejpůl tak, že se z něj staly dva dřevěný kůly.
"Chytej..."jednu polovinu hodila Jitce a druhou pevně sevřela v dlani .
Upírka se k ní zas rozběhla a Antonie jí srazila vší silou na zem.
Vrhla se k upírce která ležela stále na zemi a klekla si k ní,přiložíc kůl nad její hruď.
"Tak znovu a naposledy. Kde je tvůj pán Mark Darclau ?"
Žena opět zasyčela.
Pak se jen napřáhla a už chtěla bodnout když žena zasípala .
"Ááá , nikdy ho nenajdeš. Odjíždí nákladní lodí .Do Ameriky. Nestihneš to."
Antonie sevřela kůl co nejpevněji, jak mohla a vrazila ho ženě do hrudi.
Jitka tam jen stála a dívala se jak se upírčino tělo mění v prach.
"Tak pojď ,tady jsme skončily ."
Jitka neměla slov když jí Antonie popadla za paži a táhla jí do auta .
Za okamžik se auto s Antonií a Jitkou řítilo po silnici k nejblyšímu přístavu.

V přístavu bylo hodně lodí a ony nemohly poznat, která jede do Ameriky. Pak ale zahlédla Jitka známou bednu, která už byla nakládána na jednu z lodí. Antonie to ale nevzdávala.
"Hele...."ukázala na bednu Jitka"to vypadá jako..."
"Ta rakev z domu"dořekla Antonie.
"Pojď,rozhlédneme se tu a snad něco vymyslíme."řekla Antonie.
V přístavišti objevila šatnu pro plavčíky z lodí, aby se tam mohli obléct do pracovního a případně i po dlouhé plavbě vysprchovat.
Ve sprše byl už jen poslední opozdilec, který měl plout stejnou lodí, na kterou se Antonie chtěla dostat.
Námořník si vesele pobrukoval jako by se nechumelilo, tak ani nepostřehl, že Antonie otevřela dveře a vzala mu uniformu pomocného plavčíka. Převlékla se a svoje dlouhé černé vlasy si zkroutila a dala pod čapku.
"Ty tam fakt chceš jít?"
"Proč né?"
"A jak se tam dostanu já?Je tu jen jedna uniforma."
"Na lodi musí být ještě něco."
Antonie se rozhlédla.Vedle na lavičce ležel velký špinavý pytel.Antonie ho vzala.
"Tady, vlez si do toho."
"CO,DO TOHO!!!?TY SES ZBLÁZNILA?"
"Máš jynačí nápad?"odsekla Antonie Jitce když viděla jak se tváří.
"Jen tě přenesu na palubu a pak si budeš moct sehnat co se ti zamane."
Jitka chvilku přemýšlela ale moc se jí tam nechtělo.....ale jiný způsob nebyl.
"Tak dobře.ale dělám to kvůli tobě."ukázala na ní .
Jitka pomalu vlezla do pytle ale měla pořád hlavu venku.
"A co ....??"Jitka se potopila do pytle když jí tam Antonie netrpělivě pomohla.
"Tak pojď, čeká se pouze na tebe." zavolal na ni muž v uniformně stojící na lávce.
Antonie zahlédla poslední dodávku beden na palubu,jak se chystá zvednout.
A tak pytel z Jitkou položila na rampu a chvilku sledovala jak se rampa zvedá a přesouvá na loď.
"Tak co je?Nechceš jet s námi?"zakřičel netrpěliví muž.
Antonie se rozběhla a skočila na lávku, která se pak zasunula na loď.
"To bylo o fous , co?"
"Ano ."odpověděla mu skrývajíc si nenápadně obličej.
Když se všichni rozešli za svou prací, Antonie se vydala hledat pytel.
Rampa byla přenesena do podpalubí kde Antonie hned rozvázala pytel s Jitkou.
"Aaa,já myslela že se tam udusím."vypískla Jitka hned jak vytáhla hlavu z pytle.
"Psst!"zasyčela na ní .
"Někde tady nahoře by měla být šatna.Tak jí najdi ale nenápadně."
"Co tu lelkuješ ?"ozvalo se za ní.Jitka zmizela za hromadou beden tak si jí nevšiml. .
"Jáá ...."začala koktat.
"Koukej si vzít koště a hadr a vytřít přední palubu, ale šupem."
"ANO PANE." zazněla naštvaně odpověď.
Antonie, protože byl už den, udělala co chtěl. Aby od něho měla pokoj.
Blížil se večer a ona měla konečně příležitost vypařit se z dohledu vedoucích posádky.
Když se konečně dostala do nákladového prostoru v podpalubí uviděla bednu, sloužící Markovi jako rakev.Stála v rohu nákladového prostoru. Byla ale tak unavená, že když se k ní dostala, opřela se o zeď a sesunula se po ní až na podlahu. Čapka se sesula a její vlasy jí spadly na ramena.
Chvíli tam tak seděla sbírajíc sily vstát, ale únava ji přemohla a ona usnula.
Únavou zapomněla i že sedí vedle upírovy rakve .
Probudilo jí až lehké pohlazení.Otevřela oči a nad ní stál udivený Mark.
Uchopil její hlavu do dlaní a pomalu sjížděl rukou na hrdlo. Ona opětovala pohlazení a jeho tvář se začala pomalu přibližovat k jejímu krku. Antonie pocítila jemnou bolest a hlava jí klesla.
Jemně pak položil Antoniinu hlavu na podlahu a pohladil jí po tváři.V uších jí zněla pořád ta samá sladká melodie na kterou tančila.
I když jí začala být podivná zima tak stále se usmívala a po chvilce zas usnula.
Když se probudila,bylo v nákladním prostoru ticho a okolo byly pouze bedny.
Antonie vstala,opíraje se o Markovu rakev kterou pak otevřela.
Mark tam ležel.Nataženej a na břiše položené ruce.Ve tváři měl šťastnej a spokojenej výraz a na rtech kapku Antoniiny krve.
Antonie se chytla za krk a zasténala.Pak se oběma rukama opřela o bednu a políbila ho na rty.Dívajíc se stále na něho.Trocha krve se jí obtiskla na rty.Utřela si jí ze tváří.
Do místnosti vtrhla Jitka.Antonie se tak lekla že sebou trhla až spadla.
Pak zvedla hlavu a uviděla Jitku.
"To jsi ty?"oddychla si.
"A kdo jiný?Všichni ještě spí.odpověděla Jitka a podívala se do stále otevřené rakve."Tak s ho našla?"
Antonie rakev zavřela a pokračovala dál.
"Já myslela že je to ten chlap co mně zbonznul hned jak si odešla.A co jsi dělala ty celou dobu?"
"No,nejdřív jsem se potloukala a schovávala na přední palubě.Hezky ti to tam šlo s tím koštětem."zasmála se a Antonie nasadila naštvaný výraz a jen tak dala ruce v bok.
"No.."přešel jí smích"...a pak když jsem se před jedním námořníkem schovala v jedné kajutě našla jsem tam tuhle náhradní uniformu.Pak jsem jen celí den unikala před lidmi.Náhodou jsem našla jedno místečko kde jsem přečkala do večera.Když jsem konečně vylezla a dala jsem si cígo,přišel tam jeden námořník.Ten poznal že jsem dívka.A poměrně toho využíval.Zeptal se co mu za to dám když to nepůjde ohlásit.Já jen že když to nepůjde ohlásit tak nebude muset na příští zastávce do nemocnice."Jitka se začala opět smát.
"To jsi měla vidět jeho výraz.Pak se zeptal jestli si půjdu sednout aspoň k němu do kajuty.Že tam má Citruse.A já protože mám citruse ráda tak jsem s ním šla.Byli jsme tam celou noc a kecaly o všem možném."
"Tak že ty jsi se někde schovávala a já dělala jako blázen na lodi celý den."dala zas v klidu ruce podél těla .
Chvíli bylo ticho a pak se obě rozesmály.
"Půjdeš na cígo?"zeptala se Jitka s nevinným výrazem.
"No,pokud u sebe nějaký máš tak ráda.Už jsem na něj také dostala chuť."
Obě šly na palubu a na zádi si obě zapálily.Bylo ráno a zbývala aspoň hodina než se posádka probudí.
"Antonie?"
"Copak?"
"Mně se nechce do té Ameriky."řekla upřímně když kouřily na palubě přes zábradlí..
"Proč né?"podívala se na Jitku.
"Nikdy jsem jí neměla moc v lásce.Jela jsem studovat do Německa protože jsi tam jela se mnou.Teď jedu do Ameriky také že tam jedeš ty ale nemám s toho dobrý pocit."
Antonie se zadívala do moře.Vlny byly divoké a jí se začalo honit 100myšlenek v hlavě.
Za hodinu už obě seděly v podpalubí za jednou z největších beden.
Jitka tam usnula a Antonie zírala do tmavého rohu.Trochu znejistila.Co tu dělá?Pořád si říkala.
Pak se ale podívala na rakev.Trochu se pousmála.
"Třeba je to osud.Co asi bude dál."řekla šepotavím hlasem a sklonila hlavu.
Konečně se setmělo.Antonie seděla vedle Jitky která pořád spala opřená o roh místnosti.
Pro Antonii to bylo těžké vydržet tam celí den.Občas vstala a šla se projít po podpalubí.
když seděla opět u spící Jitky,ozval se šeptaví hlas.
"Proč jsi sem vůbec přišla?Co tě popadlo že jsi mně musela najít"
Antonie jen zvedla oči.Nad ní stál Mark.
Mark si klekl k ní a pohladil jí po tváři.
"Proč??"zeptal se znovu dívajíc se do jejích očí.
Antonie jen sklopila oči a Mark jí přitiskl jí k sobě .
Pak se k ní zlehka nahnul a políbil jí na ústa.