Amerika

Loď už měla před sebou poslední ráno.
Jitka byla zas u námořníka a připíjeli si citrusem na rozloučenou.
Antonie a Mark byli v podpalubí spolu. Mark seděl na zemi opíral se zády o svou rakev a Antonie ležela v jeho klíně. Mark měl pootevřená ústa a hladil jí po vlasech.
"Až zítra připlujeme do New Yorku, mám tam pronajatý byt, rakev mi převezou do sklepení domu. Už je to zařízeno. Byl bych rád, kdybyste obě na mě počkaly v bytě. Jsem velmi rád, že ses rozhodla a vyhledala mě.
Chci, abys se mnou zůstala v Americe. I tvá kamarádka. Určitě bys byla radši.Samota není příjemná."
Mark sáhl do kapsy a podal Antonii papírek s klíčem a trochou peněz.
"Tady je adresa domu, číslo bytu a klíč. Je to váš byt. Usídlete se, jak je libo.Za peníze si kupte jídlo a vše co potřebujete.Neplánoval jsem lidskou přítomnost."vysvětlil a pousmál se.
Už vycházelo slunce a Mark už ležel ve své rakvi. Antonie stála u zábradlí a koukala do vody.
Když za ní přišla Jitka,položila ruku na její rameno, aby o ní věděla.
"Co bude dál?"otázala se Jitka a vzdychla si dívajíc se na ni.
Antonie se k ní jen otočila a Jitka sundala ruku a otočila tvář do vln moře.
"Mark chce, abychom bydlely s ním. Daroval nám byt. Co ty na to?"
"Daroval byt?.....To si děláš prdel. Ty tu chceš zůstat?"
"Asi ano."odpověděla jí Antonie upřímně.
"A byla bych šťastná, kdybys to tu také zkusila. Nebránila bych ti v odjezdu ale zkus to aspoň."
"Tak jo,udělám to pro tebe......nic jiného mně nezbejvá když už tam jedeme."
Jitka se na ní podívala a objala jí.

Loď dorazila dopoledne k přístavu a Antonie s Jitkou udělaly,co si Mark přál.
Dojely taxíkem k domu a zabydlely se v pokoji v druhém patře. V patře bylo pět bytů, ale jeden byl bez jmenovky. Ten byt přímo vedle nich. Antonie přistoupila ke dveřím a odemkla je. Vešla do větší předsíňky, která směřovala do třech pokojů.
Vlevo byla malá skromná kuchyňka, naproti nim obývací pokoj s televizí a po pravé straně ložnice s velkou manželskou postelí. Jitka se šla podívat do kuchyně. Vlevo u stěny byla kuchyňská deska a nad ní tři skříňky na nádobí. Pod linkou byla skříň na hrnce a podobné věci. Byly tam i šuplíky na příbory atd..
Antonie se šla podívat do ložnice. Naproti ní byla velká skříň se zrcadlem a vpravo u stěny manželská ustlaná postel s nočním stolkem a lampičkou.
Obě se sešly v obývacím pokoji s balkónem. Uprostřed byl jídelní stůl, vlevo v rohu pokoje dvě křesla s konferenčním stolkem, v druhém levém rohu byla postavená televize. Napravo byly dveře do koupelny.
Antonie vyšla na balkón, kde před domem stál nákladní vůz a zrovna dva chlapíci přenášeli Markovu bednu do sklepení.
"Opatrně,vezmi to z druhé strany"dyrygoval velký obtloustlý muž mladíka když jí vyndavaly z náklaďáku"a teď pomalu zamnou"
Dívala se dokud oba muži nezašly do domu.
Jitka bloudila po pokoji a rozhlížela se.
"Vybavené je to tu krásně ale potřebuje to tu ozvláštnit.Je to tu nudné.A na co potřebuje upír kuchyň a televizi?"přemýšlela nahlas neuvědomujíc si že jí Antonie slyší.
"To je jen na dojem."odpověděla jí.
"Aha,promiň."omluvila se jemně Jitka.
"Co se trochu porozhlédnout po okolí a koupit nějaké jídlo?V lednici sotva něco bude."zažertovala aby Jitku trochu uklidnila."Dostala jsem i trochu amerických dolarů na jídlo.Co ty na to?"
"Dobrý nápad,dostávám docela hlad."přikývla.

Setmělo se a Antonie celá nedočkavá seběhla schody do sklepení.
Jitka osaměla a chodila po pokoji sem a tam.
Sedla si na postel a přemítala.
"Sakra, do čeho jsem se to namočila? To snad není pravda? Jak se upír může zamilovat do člověka?
A co Antonie, jak se ta mohla zamilovat do Marka?" přemítala nahlas v ložnici.
Mezi tím se Antonie s Markem procházeli za noci po okolí.
"Tady jsem se narodil. Toto je můj domov." prohlásil ukázaje na okolí.
"Co se stalo?" vyptávala se Antonie.
Mark se jen prudce otočil, zastavil ji a políbil. Pak zvedl hlavu, podíval se jí do očí a tiše řekl:
"Neptej se, prosím. To je minulost a chci na ni zapomenout. S tvou pomocí." Mark se pousmál a společně odešli. Za jedním z rohů ulice se odplížil podivný stín.

Bylo ráno a Antonie s Jitkou se hádaly v obýváku.
"Proč chceš odjet? Bylas tu přeci chvíli,nemůžeš vědět jaké to tu je?" prosila Antonie Jitku, aby neodjížděla.
"Ty máš už svůj život a já svůj. Nic dobrého mě tu nečeká."
"Vždyť s to tu ani nezkusila. Jak můžeš říct, že tě tu nic nečeká. Třeba uděláš zrovna tady kariéru.
Co ty víš?"
"Kariéru? A jakou, proboha?" vyjela po ní Jitka.
Antonie se na ni jen dívala. Nikdy se tak nehádaly. A pomyšlení, že by se jejich cesty rozešly, ji děsilo.
"A co to co jsi říkala o začátcích?Nevzdat to a pak to půjde,to byla tvá slova a teď to ty vzdáváš?"
Antonii se vše zdálo beznadějné, a proto se sebrala a s prásknutím dveří odešla.
Jitka se otočila k balkónu a v tu ránu zazvonil zvonek.
Šla tedy otevřít,doufaje že je to Antonie.
"Já už se s tebou dál o tom nebudu bavit."křikla cestou ke dveřím.
Otevřela dveře a v nich stál kluk s krátkými,černými vlasy a zelenýma očima, oblečený v modrých džínách a černém tričku.
"Promiňte, nejdu nevhod? Slyšel jsem od vás křik, tak se jdu pozeptat, zda jste v pořádku." promluvil mladík tak líbezným hlasem.
"Aaano, no..." Jitka těžce polkla"...to je v pořádku. Jen se tu vyskytl malý problém, tak jsme se s kamarádkou trochu chytly.Myslela jsem že je to ona."pokračovala v rozpacích.
"Já jsem Theo, zrovna jsem se nastěhoval vedle."
"Já jsem Jitka. Také jsem se sem přistěhovala."vyrazila ze sebe a podala mu ruku.
"To je náhoda,těší mně že budu bydlet vedle tak krásné slečny."
Jitka se trochu začervenala ale hned se zas vzpamatovala.
"Tak zatím, mám ještě nějakou práci."řekl s úsměvem na tváři.
"Ahoj."odpověděla mu zdvořile Jitka.
Když zavřela dveře, vyvalila oči a zhluboka se nadechla.
"No tedy,zdá se že to tu nebude tak špatné."

Když opět přišla Antonie, Jitka seděla v křesle a kouřila cigaretu.
Antonie se posadila do druhého křesla a sáhla do krabičky také po cigaretě.
"Tak jak to tedy bude?"zeptala se a zapálila si cigaretu.
"No, vše jsem uvážila a myslím, že by ode mě nebylo hezké opustit tě. Přeci jen jsme sem přijely spolu tak také spolu odjedeme. Měla jsi pravdu,nevzdat se.Byla to má slova a tak bych se jimi měla také řídit."
"Vždyť Ameriku nenávidíš?"zeptala se suverénně.
"To bylo."
Antonie k ní otočila zmateně hlavu. Nevěděla, proč tak rychle Jitka změnila mínění.Ale věděla že to není jen tak .
"Víš..."otočila se k ní "...vedle se přistěhoval mladý kluk.Je roztomilý. Byla by blbost odjet, když se ukázalo že se mu nejspíš také líbím."
"Ale ale."podivila se." Tak už vím, odkud vítr fouká.Tak né kvůli mně ale kvůli chlapovy jsi rozhodnutá to tu vydržet." zasmála se Antonie."A co,je hezký aspoň?"
"Přesně můj typ....co ti mám říct."
"No,tvůj typ je skoro každý."zasmála se zase.
Jitka se pak také rozesmála.
"Hele, podívej." řekla Antonie a na stolek hodila štos peněz.
"Kdes to zas sebrala?" zeptala se udiveně Jitka.
"To mi ještě dal Mark. Prý abychom si koupily, co potřebujeme.Vždyť nic nemáme. Oblečení a tak."vysvětlovala.
"Jdeme ještě nakupovat?" zeptala se Jitka a usmála se .
"Pokud chceš?",Antonie se zarazila,"Jdeme."opětovala úsměv .
Obě zhasly cigaretu a vstaly. Odešly ke dveřím, kde Antonie vzala klíč, a dveře za sebou zamkla.

Šly po ulici a koukaly se do výlohy.
"Co kdybys pozvala dnes večer toho souseda k nám ?"
"Není to blbý?Určitě má jinou práci."odpověděla Jitka.
"Proč by to bylo blbý? Ty jsi nikdy nečekala na chlapa,ne?Zkusit to můžeš.Bude to sousedské seznamování,né?"
"Tak to je fakt."zasmála se.
"A tyhle šaty by se ti mohly hodit."ukázala na výlohu u který se zrovna zastavily.
Jitka se otočila do výlohy a zabodla oči do tmavě modrých ramínkových šatů s krátkou minisukní na které Antonie poukázala .

Zazvonil zvonek u Thea a on se ve dveřích objevil, zase roztomilý jako obvykle.
"Ahoj Jitko, to je překvapení. Co potřebuješ?" řekl a očka mu zazářila.
"Jen mě tak napadlo, nechceš dnes večer přijít k nám. Seznámila bych tě s kamarádkou a s jejím přítelem. Máš na mě dnes čas?"
"To se ví. Kdy mohu přijít?"
"No,asi tak po osmé hodině. Vyhovuje ti to?"
"Jasně, v osm jsem tam jako na koni."souhlasil Theo.

Chvíli před osmou už byla Jitka v gruntu.Oblečená do modrých šatů,namalovaná a přičísnutá.
"Tak co říkáš?"zeptala se Jitka když se odvrátila od zrcadla.
"Sluší ti to,co jiného mám říct?"odpověděla jí stojící ve dveřích .
Zazvonil zvonek a Jitka sebou trhla.
"To už je osm?"vyděsila se.
"Už to tak vypadá."odvětila když viděla překvapený výraz Jitky.
"Ale..?"
"No tak jdi otevřít.Nebo ti uteče."
Jitka vstala a roztřesenou chůzí došla ke dveřím.Otevřela je a v nich stál Theo v černých kalhotách a bílé košili s růží v ruce a otevřenou pusou.
"A ahoj."vykoktal ze sebe když se na ní podíval.
"Ahoj,tak pojď dál."pozvala ho také s roztřeseným hlasem.
Theo vstoupil do předsíně a podal růži Jitce.Antonie vyšla z ložnice.
Nechtěla nijak zapůsobit tak si na sebe vzala jen černé zvonové kalhoty a červené triko co si koupila v obchodě společně z Jitkou.
"Ahoj."pozdravila."Na vás je krásno se podívat."
"Ahoj"odpověděl jí Theo.
"Tak to je Antonie.Má spolubydlící.A to je Theo,noví soused."představovala je a oba si podaly ruce.
Znovu zazvonil zvonek a Jitka se hnala otevřít.Ve dveřích stál Mark.
Mark vešel dál,políbil ji na tvář a přeměřil si Thea od hlavy k patě.Chvilku se tak na sebe koukali než zasáhla Jitka.
"Tak to je Mark...."ukázala na něj"...a to je Theo.Mark je přítel Antonie."
Mark měl stále zabodnutý oči v Theovi.
"Těší mně."Theo znervózněl . Když se otáčel zpět na Jitku,všiml si že v zrcadle visícím v přecíni není Markův odraz.I když Mark stál skoro naproti němu .Chvilku se zarazil očima na zrcadle ale pak pokračoval dál na Jitku.
"Tak se tu mějte,mi vyrážíme."řekla Antonie když viděla jak se na Thea Mark dívá.
Popadla Marka za ruku a vedla ho ke dveřím bytu.
"Vy chcete někam jít?Já myslela že tu budete s námi?"překvapilo Jitku Antoniina slova.
"My už něco máme.Tak zatím."rozloučila se a Marka odtáhla.
Když odešli,nastalo dlouhé ticho.
"Tak,co si dáš?Piješ kávu?"přelomila Jitka ticho.
"Velmi rád,děkuji"
"Tak se běž posadit a já zatím udělám tu kávu."poslala Thea do obýváku.
Voda se v konvici začala vařit......Jitka nervozně sypala kávu do hrnků.
"Tak to byl od tebe podraz,co já tu s ním budu dělat?Takhle se vytratit.Bůh ví co si teď myslí."
říkala si pro sebe v kuchyni Jitka.

Antonie s Markem mezi tím vešly do sklepení.Antonie šla první.
"Nemám z něho dobrý pocit."přiznal se Mark když zavřel staré , zchátralé dveře od sklepení.
"Ty si myslíš .....?otočila se na něj.
"Já si nemyslím nic.Jen z něj vyzařovala podivná energie."skočil jí do řeči.
"Vyděl si jak se oba tvářily.Oni mají ze sebe tak trochu strach.Stydí se.Tak jsem Jitku ještě neviděla,že by se před klukem styděla.
To nebyla ona."
"Proč si je tam nechala samotný?"
"Když nastane takováhle situace,je nejlépe když do ní člověk spadne po hlavě.Instinkt si poradí.
A Jitka obzvlášť,vždyť ji znám.Jen by jsme tam překážely."vysvětlila mu Antonie a obejmula ho .
"To co cítím s tebou jsem už dlouho necítil.Nevím zda vůbec,v životě ani ve smrti."
Mark se jí zadíval do očí a dlouze jí políbil .

A opravdu.Když se pak Antonie vracela domů,z bytu byl slyšet smích . Antonie pomaličku otevřela dveře a vešla dovnitř.
Jitka a Theo seděly v křeslech a náramně se bavili.
"Koukám že je veselo."ohlásila svůj příchod a vstoupila do obýváku.
Theo vstal a zakašlal.
"No tak já už půjdu.Velmi mně to s tebou bavilo..."otočil se na Jitku"...ale už je pozdě,tak dobrou a zítra se snad uvidíme."přistoupil k Jitce a dal jí pusu na tvář.
"Moc rád sem tě poznal Antonie."přistoupil k Antonii a podal jí ruku.
Dveře za ním zaklaply a Antonie si sedla do křesla a otočila se na Jitku.
"Tak co?"vyptávala se.
"Tak nic."odpověděla Jitka a pokračovala.
"Tedy trvalo to než jsme se daly do řeči..... ale pak.... to šlo jak po másle."
"Hádám že si ani neškrtl jak tě znám."dělala si srandu Antonie že Jitka moc mluví.
"Jak to myslíš?"
"No známe to když se Jitka pustí s někým do řeči.Kecáš jen ty a on si ani nevrzne."vysvětlila jí se smíchem.
"No dovol...."urazila se Jitka a s úsměvem sklopila zrak".....vlastně je to pravda že toho mám vždy hodně co říct."obhajovala se Jitka.

Druhý den se Jitka navezla k Theovi do bytu.Antonie osemněla.Oděná v delším tmavě zeleném tričku a bílých kalhotkách si šla do kuchyně ukrojit krajíc chleba a udělat zelený,horký čaj.
Vešla zas zpět do obýváku a sedla si do křesla .Vzala ovládač od televize a zapnula jí.
V té dávaly mimořádné zpravodajství o hledaném sériovém vrahovi co útočí na lidi a mrtvé jim pak pořeže celé tělo.Útočníka nikdy nikdo nevyděl a tak policie nemá žádné stopy.
"To je hrůza,že takovíhle lidi existujou."řekla Antonie a ulomila kus chleba a strčila si ho do úst.
Celí den byl klidný.Pro Antonii spíš nudný.