Zpět v lesním zámku

Loď ráno dorazila do přístavu a na její palubě stála Jitka a Theo a usmívaly se .Jitka byla ráda že je pryč s AMERICKY .
Theo se na Jitku podíval a když se otočila k němu dlouze ji políbil.
Vše proběhlo podle Markoví představy.Bedna byly doručena za město a Jitka z Theem se nastěhovaly do malého bytečku ve městě.Oba si našly práci a zas začaly žít normální život.
Mark a Antonie na tom byly hůře.Když se Antonie probudila po delším spánku.....netušila
kde je ani co se dělo na lodi.
Byla hluboká noc.Když otevřela oči....viděla jen tmaví,pochroumaný strop.
Sedla si pomalu,vysílená z ležení v Markově bedně,a ještě se rozhlédla.
Byla v prázdné,velké místnosti mezi dvěma sloupy.
Byl to zámek kde poznala poprvé Marka.Pořád tak temný,tak krásně temný.
Zadívala se před sebe do temného rohu.....před jejíma očima na místě objevila malá mlha z níž vystoupila podivná tvář bez očí.Antonie se tak vylekala až vykřikla.
Za jejími zády se objevil Mark a chytil jí za ramena.
"Marku..."ohlédla se na něho a objala ho".......bože můj."
"Jsi v pořádku?"zajímal se.
"Ne,...nejsem,co tu dělám?Jak jsem se sem dostala?"ptala se zmateně.
"Ty si na to nepamatuješ?"
"Pamatuji si jen..."zamyslela se"...jak sem stála před zrcadlem,malovala se.Pak sem šla po předsíni."
"Pamatuješ si ještě něco?"
"Ne....nepamatuji.Co se stalo?"
Mark se na ní upřeně díval.Nedokázal jí říct co se stalo a co se bude dít pak.Že její život už není takový na který byla zvyklá.....a nikdy už nebude.
"Bylas dlouho v bezvědomí....on.....on tě napadl ..... jiný upír."
"Napadl?Jak to myslíš napadl?Co se stalo?"byla zděšenější a zděšenější.
"Vysál tě až na pokraj smrti.Musel sem ti dát svou krev...jinak bys nepřežila."přiznal z bolavým srdcem a těžkou hlavou.Takový šok co zažívala teď Antonie by si nikdo nemohl představit.
"To ale znamená...."
"Že je s tebe také upír."dořekl za ní.
"Teď se musíš napít"podal jí láhev z rudou tekutinou
"Co je to?"
"To je krev....né lidská....zvířecí.To ti dá sílu abys mohla vůbec vstát."
Antonie se napila.Chuť která jí projela jazykem a hrdlem byla mírně nasládlá,příjemná chuť.
Napila se podruhé a hltala tekutinu jako by to byla voda nalezená v poušti.

Celičkou dobu se živily pouze zvířecí krví,než do rozpadlého zámku zavítaly nečekaní hosti.
Antonie byla v domě sama když uslyšela známí zvuk otevírajících se dubových dveří.
Dveře už byly hodně poškozené že se už nedaly zavřít úplně.
Jejich rakev proto byla přesunuta do jednoho z hořejších pokojů.Do toho nejtemnějšího.
Do domu vstoupily tři mladíci.Oblečeni v kožených bundách ale nemohlo jim být víc než devatenáct či dvacet.Protáhly se úzkou štěrbinou mezi dveřmi.
"To je ale barabizna"řekl mladík.Byl oproti ostatním nejvyšší.Blond dlouhé vlasy na ramena,štíhlá postava a protáhlý obličej.
Druzí dva byly bruneti,také štíhlé postavy a nakrátko ostříhaní.
Když vešly všichni dál do domu,blonďák pokračoval.
"Tak tady nás žádní benga otravovat nebudou.Vyndej to."
Druhý mladík sáhl do kapsy bundy a vytáhl injekční stříkačku,malí sáček se zapalovačem a z druhé kapsy vydoloval polévkovou lžíci.Uprostřed místnosti utvořily kruh a sedly si na špinavou podlahu.
Mladík podal kamarádovy malou,úzkou stříkačku a nechal si lžíci a zapalovač.
Blonďák rozbalil sáček a na připravenou lžíci vysypal jemný,býlí prášek.
Druhý vzal zapalovač a lžíci zespoda nahříval.Mezitím kamarád vyndal z kapsy tři jehly zabalené v ochranném sáčku.Vyndal jednu jehlu a nasadil na stříkačku.Z prášku teď začínala být podivná tekutina.
Přes jehlu nabral trochu tekutiny a chvyku s ní třásl.Třetí hoch si svlékl bundu a vytáhl asi padesáti centimetrovou gumovou pásku kterou si přiškrtil horní část paže.Chvilku s ní hýbal nahoru a dolů než mu naběhly na ruce všechny žíly.
Antonie,která stála v tu dobu nepozorovaně nad schodama v temnotě,se na to zadívala.
Srdce jí začalo bušit rychleji a dech se jí zvyšoval.
Když se jeho ruka zastavila a žíly byly dostatečně venku,blonďák mu vstříkl tekutinu rovnou do žíly.
Ten pak pustil gumu a plácáním na vpich prokrvoval celou paži.
"Áááá to je materyal....áááá."pochvaloval si.
Postupně toto zopakovaly i druzí.
Když už kluci ležely na zemi,očividně mimo sebe,Antonie se odvážila sejít dolů mezi ně.
Pomalu se blížila k ležícím chlapcům a srdce jí bušilo čím dál víc.
Stoupla si za blonďáka a pozorovala je když se jeden po druhém začaly trochu probírat.
Nejdřív se probral blonďáček,ten se zmateně a jakoby při opitě chtěl zvednout ze země.
Když si zas dosedl na zem,zasténal.
"To je hustý."ozvalo se z něj.
Vtom se začaly probouzet i ostatní.Všichni ve stejném stavu jako ten první.
Když mladík zpozoroval Antonii,chvilku přemýšlel zda nemá vidiny.
Vyděl jí jako průhledný přízrak a jelikož na duchy nevěřil nemohl se vzpamatovat.
Antonii se začaly lesknout oči a za nedlouho zrudly.
Uvědomujíc si že to vidina není začal nahlas křičet a ukazoval prstem na ní.
Ostatní se hned probraly a jak se otočily i oni začaly křičet.Pak se daly urychleně na úprk.
Proletěly dveřmi jak žíznivá čára.Antonie už ale byla vyhladovělá a její mysl byla ovládaná hladem.
Vznesla se trochu a začala bezmyšlenkovitě pronásledovat kořist.
Mladíci,ačkoli zmatení a vyděšený,utíkaly poměrně rychle lesem.Ale ona byla ve vzduchu rychlejší.
Jako poslední běžel blonďák na kterého se přilepil Antoniin stín.Když se svým přátelům ztrácel a opouštěly ho všechny síly,instinktivně se začal ohlížet za sebe.V její tváři se vyjímaly dlouhé,bíle špičáky které na budoucí večeři cenila.
Pod jeho nohy se nešťastně zapletl kořen stromu.Mladík se válel v tu ránu na zemi.
Antoniie se na něj vrhla vší silou.Popadla ho za ramena a tlačila ho k zemi.Neměl proti ní šanci.
Rychlím pohybem se mu zakousla do hrdla.Mladíček zasténal a omdlel.
Cítila jak teplá,sladká krev protéká jejím hrdlem.Blaho jí prostoupilo celičkým tělem.
Když pak odstoupila od mrtvého těla,zadívala se na chlapce.Ležel tam nehnutě s hrůzou ve zhasínajících očích.Pomalými kroky začala odstupovat a když byla dál od něj,otočila se a začala strachy utíkat od něj.Utíkala dlouho,v hlavě se jí držel pohled na mrtvého.
Zastavila se až daleko od zámku,na malém útesu směřujícím do moře.
"Nééé!!"zoufale zařvala do tmy a kolena se jí podlomily.

U mladíkova bez hybného těla se objevila tmavá postava.Stoupla si přímo nad něj.Pak si k němu klekla a rukou zkontrolovala tep na hrdle,přitom si otočil hlavu na pravou stranu kde bylo Antoniino kousnutí.Ta postava byl Mark.Okamitě pochopil co se děje.
Antonii vystopoval v okamžiku.Našel jí plačící na útesu.Ta se otočila,oči zalité slzami že skoro neviděla a když ho zpozorovala,vrhla se mu do náručí.
"Vlastně jsem to čekal."uchopil jí a podíval se jí do očí.
"To není nic nenormálního v tomto stavu.Upíra to časem zdolá,každého upíra."utěšoval jí.
Znovu jí objal jak nejvíc mohl.

O mrtvém se lidi doslechly okamžitě,dokonce na místě vyšetřovala i policie ale nic nezjistila.
Ty co věřily na tajemné bytosti se lesu vyhýbaly ale většina nevěřila.
Jak by moha věřit?Výpovědi od zmatených kluků,závyslích na drogách co plácají něco o vraždícím přízraku co je napadlo.Tomu by nikdo nevěřil.Hoši byly hospitalizováni do protidrogové léčebny a pečlivě se o ně staraly všichni psychologové v ústavu.

Antonie a Mark proto díky šťastné náhodě měly klid od pečlyvích policistů a zvědavých lidí.
Pořád se ukrývaly v rospádlém zámku uprostřed hlubokého lesa.
Od té doby chodily na lov oba dva.Mark se bál že by se nevítaná návštěva mohla opakovat a nebyly by to jen nějaký bezbranní kluci.Proto jí chtěl mít stále u sebe.
Jednou se ale stalo že Mark musel jít sám.Antonie byla vysláblá věčným touláním se po lese.
Mark byl dlouhou dobu už pryč když se jí zmocnil divný pocit.Ten pocit co předpovídá změnu všeho co člověk zná.Blížilo se svítání a on nebyl ještě v zámku.To se ještě nikdy nestalo.
Antonie scházela zrovna ze schodů aby se podívala zda není už blízko.Otevřela dveře a podívala se ven.Okolo bylo ticho a na nebi se začaly oběvovat první červánky.
Dveře tedy zase zavřela a se strachem o Marka pospíchala ke schodům.
Snad se do domu dostal jinudy a unikl spalujícímu slunci.Bleskla jí naděje v hlavě.
Když ale vylezla pár schodů prolétla jí hlavou dotěrná bolest a v srdci pocítila úskost.
Padla na schody a sedla si na ně.Před očima měla vidinu dvou bojujících postav v mlze.
Byly to jen utršky,podivné představy v hlavě jí působily značnou bolest.Dech se jí zrychloval a oči rozšiřovaly napětím a strachem.Za okamžik najisto poznala v jedné bojující postavě Marka.
Na čele jí vyrašil pot.Věděla že nic nemůže dělat,jen přihlížet.To jí děsilo ze všeho nejvíc.
Slunce vstupovalo na oblohu a prostupovalo celým lesem.Svítalo.
Paprsky prolétly stromy jak raketa a Mark se dostal do bolestivého šoku.
Mark rozpažil ruce a jediné na co se zmohl byl hlasytej řev.Celým lesem se táhl jeho hlas že dorazil i k ubohé Antonii která vykřikla zároveň s ním.Jeho tělo se vznítilo plamenem a padalo na zem .
Antonie si lehla na schody a se zavřenýma očima si přikryla celou hlavu rukama.

Nad doutnající kostrou se skláněl prošedivělí muž.Do trupu vložil dřevěný křížek a ostrým sekáčkem usekl nebohému hlavu.Tu pak zabalil do látky a odnesl sebou do města.
Bylo po všem,cítila to.Cítila že nebespečí jí tu už nehrozí.Zmatená,zničená a na dně psychicky se zvedla ze schodů a zašla do hořejšího pokoje.
Les se zklidnil a v rudě vyhlížejícím slunci se pohupovaly špičky stromů.

Druhou noc,jen co se slunce skrylo za stromy,vyšla Antonie ze zámku.Ve městě bylo nezvyklé ticho,ulice vylidněné a okna zavřená.Antonie chodila po střechách a snažila se instinktivně najít Jitku.Nebylo to snadné.Jitka se od návratu do Německa neozvala.
Ta si zatím v malé kuchyňce vařila kávu.
Antonie nebyla zvyklá na výšky.Toto byl její první velký výlet.Proto byla brzy unavená.
Sedla si tedy na nejblyší střechu paneláku ale neuběhla ani minuta když jí šťastná náhoda nahrála.
O balkon níže se objevila Jitka s doutnající kávou.Vstoupila na balkon a nevědomky že jí pozoruje se rozhlížela po liduprázdné ulici.
"Ježiš"lekla se když vedle ní dopadla Antonie.Hrníček z kávou jí vyklous z ruky a rozbyl se o podlahu.
Vařící se ještě káva polila Jitce ruku.
Antonie se zvedla a začala jí uklydnovat.
"To jsem já,neboj."
"Bože,takovouhle návštěvu jsem tedy nečekala."
"To já chápu."přiznala Antonie.
"Proč si nepřišla dveřmi?"
"Copak vím kde bydlíš?...Raději mně pusť dál než si nás někdo všimne."
Jitka otevřela dokořán balkonové dveře aby mohla projít.
Když prošla za ní dovnitř a zavřela dveře,pořádně si jí prohlédla.
Antonie byla oděná v dlouhých černých šatech.Úzké rukávy,dekolt široký ale né hluboký,sukně široká.
"Vau,sluší ti to."dodala když si jí přeměřila.
"Já tu nejsem abych se pochlubila šatama ale potřebuji pomoct....a kde je vůbec Theo?"uvědomila si teprv teď jeho existenci.
"Theo si našel práci.....dělá převážně noční.To není důležité,v čem ti mohu pomoci?"
" Ty jsi neslyšela o tom mrtvém v lese?"udivila se.
"Jo,slyšela...ale moc toho nevím."
Jitka odsunula dvě židle od jídelního stolu co stál poblíž balkonu.Obě si sedly a ona pokračovala.
"V novinách stálo že se našla mrtvola chlapce,asi 20 let a z vraždy byly obvinění další dva labilní,mladí narkomani.Jeho kamarádi.Jsou teď zavření v psychyatrycké léčebně.Nikdo jim nevěřil historku o příšeře.Tvrdily že je něco napadlo a honilo je po lese.Všichni měly v sobě drogy."
"To jo,to jsem byla já."přiznala se.
"Tak je to pravda?....Napadlo mně že to můžete být vy ale myslela jsem že ty bys toho nebyla schopná.Že bys nikomu neublížila."
"To bývalo."odpověděla v klidu a obrátila oči do stolu.
Jitka oněměla.Po dlouhé pauze Antonie zvedla zas hlavu.Oči jí rudě pláli a Jitka z výkřikem vyletěla od stolu.Židle dopadla z hlasitým bouchnutím na podlahu.Antonie se taky zvedla.
"Já nevím co se se mnou děje tak najednou."dívaje se na ní jí z oka ukápla slza.
Jitka se přestala třást a uklidnila se.Pomalu k ní přistoupila a objala jí.
"Ale to není vše..."
"Co ještě?"
"Mark je mrtev...."hlas se jí třásl a tak si obě zas sedly.Antonie se spíš na tu židli svalila.Oči už měla v pořádku.
"V lese se objevil nějakej člověk,nevím kdo to byl.....neviděla jsem mu do tváře.Vše jsem viděla jen po kouskách.Já byla v domě..."vypravovala zmateně.
"Najednou jsem pocítila divný pocit a před očima se mně vše odehrávalo.Mark byl na lovu sám.
Sám v lese"zase jí vytryskly slzy ale snažila povídat dál.
"Sám,nevím proč jsem nešla taky,měla jsem jít taky."sklonila zas hlavu ke stolu.
"Je dobré žes nešla taky,teď byste byly oba mrtví."snažila se jí ukonejšit ale nepomáhalo to.
"To co se tam odehrálo bylo děsné.On bojoval ze všech sil ale vyšlo slunce.To prokleté slunce.
Kdyby nevyšlo,Mark by ho jistě porazil a žil by.Zatracené slunce.To ho zahubilo!"
Poslední slova skoro zakřičela.
"pšš,lidi tě uslyší."
Antonie se zvedla prudce ze židle a bylo jí vše jedno.
"To je mně jedno,ať si slyší.Ať si mně najde ten bastard.Ať mně zabije jako zabil Marka.
On za nic nemohl.Lovil jen zvěř aby jsme přežily."
Jitka se zvedla také ale nic jí nenapadlo co by jí na to řekla.
"Ať si mně zabije také pokud ho nenajdu první."dodala a prudce otevřela dveře od balkonu a zmizela ve tmě chladné noci.
Jitka vyrazila za ní ale už jí ani nezahlédla.Co chce dělat?Chce snad být snadnou kořistí jen po její zármutek?Mark by jí to nedovolil,ani ona jí to nesmí dovolit.
Hbitě vyrazila ke dveřím a z věšáku vzala modrou,džínovou bundu.Vyletěla z domu jak namydlený blesk.Musí jí najít jinak to dopadne zle.
Vyběhla na ulici a instinktivně se dala směrem do centra.
Antonie mezitím přistála v boční,tmavé uličce vedle diskotéky.Před kterou stálo pár lidí z pivama v rukou a klábosily.
Nevnímaje je se protáhla mezi nimi a vstoupila do místnosti hemžících se lidí.
Šla dál a dál než se octla urostřet parketu.Okolo tančily stovky lidí a ona se po nich dívala jako by každý z nich měl vinu na Markově smrti.
Zmatená a zoufalá,plná nenávisti k lidem tam stála a dívala se jen po lidech chodících okolo ní.
Snad se jí podaří poznat muže z lesa.
Za okamřik stála u nejblyší zdi ale nespouštěla oči z lidí na i mimo parket.
Přijde sem vůbec?Kde ho má hledat?Najde on jí nebo ví vůbec o ní,že je tady a čeká na něj?
Pořád jí vrtalo hlavou tolik otázek a na žádnou neznala odpověď.
"Ahoj květinko,"zaznělo najednou" mám tady sebou svého nejlepšího kámoše a ten prostě trvá na tom že si spolu užijete."před Antonii stál obtloustlí mladík,ostříhaný dohola.
"Je to docela fešák a pro tebe, když si tě tak zblízka prohlížím se mi zdá jako dělanej!!! Chceš to rovnou tady na hajzlu, nebo půjdeme k tobě domu?"
"Odprejskni"strčila do polo ožralého mladíka.
"Ale kotě,nebudeš litovat."otočil se za ní když odcházela"děvka jedna."
Antonie vyšla na ulici a zašla zpět do tmavé uličky.Nevšimla si ale že jí opilec sleduje.
"Hej,co si o sobě myslíš ty couro."zaječel na ní.
Antonie se otočila a zkoprněla.
Pevně jí chytil za ramena a mrštil s ní o zeď diskotéky.
"Tak jak chceš,mně je to jedno.Užijeme si i tady."zachroptěl a popadl ležící Antonii.
Pravou rukou jí sevřel obě ruce a druhou si začal rozepínat zip u modrých,džínových kalhot.
Antonii se zrychlil dech.Ne že by se bála ale pocítila něco divného.
Jen měsíc ozařoval temnou uličku když se vzepřela a povalila mladíka na záda.
Když se dostala na něho,mladík spanykařil.
Seděla na něm se žhnoucíma očima a vyceněnýma tesákama.
"Ááááá,bože,bože,áááá."křičel a snažil se dostat z pod ní.
"Tak jdeme na to,nebo už nechceš?"otázala se ironicky.
"Tak to máš smůlu,já jsem dostala chuť na tebe."dodala a zakousla se mu do hrdla.
Teď už neměl sílu ani vykřiknout a zavolat o pomoc.
Antonie se pomalu zvedala od nehybného těla a začala ustupovat.Narazila zlehka do zdi když si začala uvědomovat co se stalo.Co se začíná dít s ní?Začíná být jako krvelačné zvíře.
Nezbývalo jí tedy nic jiného než utéct.
Proběhla nepozorovaně okolo partičky opilých lidí,flákajících se před vchodem do diskotéky.
Když utíkala tmavou ulicí a míjela občas pár lidí,pomyslela si hrůznou věc.
Už druhý člověk umřel její rukou.Kolik nevynech ještě bude?Co má dělat aby nebyly další?
Na tuto otázku ale odpověď neznala.
Naštěstí vběhla rovnou do náručí Jitce.Ta jí pevně chytila a zatřásla s ní.
"Antonie,Antonie"křikla na ní.
Ta se probrala z šokujících myšlenek a z očí jí vytryskly slzy.Vzlykající se snažila říct Jitce souvislou větu ale nešlo to.Jitka jí odtáhla opodál z hlavní ulice.
"Co se zas děje,co se stalo?"naléhala na ní aby mluvila.
Antonie se nadechla a pomalu vyslovovala slova aby zadržela valící se slzy.
"Já..zas...zabila."jen řekla a zas se dala do pláče.
"Koho"ptala se zas ale když viděla v jakém je stavu odvedla jí raději domů než vyjde slunce a nebo si jich někdo všimne.
Když vstoupily do bytu,položila Jitka Antonii do vedlejšího pokoje na postel.Ta byla tak unavená že hned usnula.Za nedlouho přišel Theo.Jitka mu vše podrobně vysvětlovala,jak k ní Antonie přišla a jak vyprávěla o Makově smrti a vraždách co spáchala i když nechtěla.
"Mark je mrtev?Tomu se snad nedá věřit."divil se Theo.
"Oni nejsou nesmrtelní,jen je skoro nic nezabije."snažila se mu to trochu vysvětlit.
Večer,hned jak zapadlo slunce se Antonie probudila.Rozespalýma očima se podívala po pokoji a chvilku ji trvalo než pochopila kde vlastně je."Jitka mně přivedla domu ale ví o té včerejší vraždě?"zašeptala.
Ve vedlejší místnosti bylo poměrně ticho,slyšela jen jak Jitka chodí zlehounka po kuchyni.
Nesmí tu zůstat,co by si Jitka počala s tím co se z ní stalo?Pomyslela si a potichu vstala z postele.
Přistoupila k oknu a podívala se na liduprázdnou ulici.Pak se zas podívala na dveře zda do nich nevchází Jitka.Ta si ale ještě pořád myslela že spí.
Vylezla tedy oknem na střechu.
Cestou na zámek kdy šla mimo lesní cestičku která vedla přímo do zámku,uslyšela šramot v křoví.Pozorně se zadívala a ze křoví se ladně vynořila srnka.Droboučká a štíhlá,co se pásla opodál louky.Ta jen otočila hlavu k Antonii a malou chvilku si koukaly zpříma do očí.Pak se dala na úprk.Antonie hned za ní.Pronásledování se pro ní stalo zábavnou hrou.Srnka kličkovala mezi stromy,doufaje že jí uteče.Antonie se ale hbitě vyhýbala stromům i větvím které se pletly do cesty.Nabrala tak neskutečnou rychlost a svou kořist lehce doběhla.Pak stačil jen jediný skok a už byla srně na zádech.Ta se pak z Antonii převážila a obě se válely na suché zemi.V prachu rozpoutaným ránou dvou těl už bylo vidět jak pod hlavou ubohé srnky je zakousla Antonie a jako lačnej vlk pije životodárnou tekutinu,krev.
Po příchodu do prázdného a tichého zámku se postavila doprostřed místnosti kde bylo slyšet i tlukot jejího srdce.
Pomalým krokem obešla všechny svícny na zdech a zapalovala je.
Místnost se rozzářila plamenem svíček.Ale pořád byl zámek tak prázdný a opuštěný.
Uměla si přesně představit jak se ve velkém sále pořádaly neskonale krásné plesy a lidi tančily v překrásných šatech.
Teď tu zůstaly jen holé stěny a ticho.
"Měla bych s tím něco udělat,je tu špína a pokud to má být můj domov,tak si to tu udělám podle svého."řekla si nahlas pro sebe.
Z malé místnůstky pod schodištěm vytáhla smeták a místnosti od z hora dolů začala zametat.Zámek byl obrovitánský a tak s tím byla hotová jen tak tak.Když vymetávala prach a omítku ze dveří do dvora,všimla si svítání.Slunce už nakukovalo na oblohu a tak rychle zabouchla dveře aby se schovala v temnotě zámku.