Usmíření??

Antonie se celou dobu snažila nezajímat se o dění v domě.Celou dobu byla buď ve věži nebo na lovu.Angelovi to tedy připadalo dost divné.Tak jí chvilku sledoval co dělá a všiml si že než se Antonie vydává na lov,chodí hlouběji do lesa.
Zvědavost ho tedy nenechala a jedné noci jí tajně sledoval.
Antonie odešla nepozorovaně z domu a v ruce nesla kytici lesních květin.Šla lesní cestou hluboko do lesa až na skalnatý kopec.
Tam se postavila čelem ke skalnatému výběžku a sedla si na bobek.Položila k němu květiny a asi patnáct minut tam rozjímala.
Pak se vydala cestou zpět.Angela,stojícího za dalekým stromem ve tmě,si ani nevšimla.Na to byla příliš rozrušená.
Angel se šel podívat tedy na místo kam Antonie položila květiny.Na skále bylo vytesáno velkým písmem toto.

MARCUS DARKLAU
*???? +15.6.2002

vždy tě budu milovat a nikdy nezapomenu.
Vše co jsme prožily,bylo nejkrásnější v životě i ve smrti.
Tvé světlo žije dál ve mně.

ANTONIE

Angel zpozorněl.Antonie milovala stále někoho kdo byl už skoro 5 let po smrti?Byl to upír nebo člověk?Vrtalo mu hlavou.
Druhý večer,aby toho nebylo málo,se uskutečnil další šok.Teď ale ne pro Antonii.Na návštěvu přišla nečekaně Jitka.
Malá Natalka zůstala doma z Theem a tak si šla popovídat s Antonii.Co jí ale čekalo za překvapení?
Když vstoupila do zámku,zůstala nehybně stát.Vše se změnilo k nepoznání.Hned nad hlavou se jí houpal překrásný,křišťáloví lustr,byl menší než ten co dal Angel dát do sálu ale stejně krásný.Dveře do sálu byly otevřeny dokořán a tak se nedalo nevšimnout jak se to proměnilo a zmodernizovalo.Jitka se na to začala koukat z otevřenou pusou.Zdi nebyly skoro vidět pod záplavou obrazů ve zlatých rámech.Jitka zamířila po schodech nahoru a tam to samé.
"Páni,ta Antonie se rozjela."podivila se nahlas Jitka a zamířila do chodbičky k pokojům,hledat Antonii.
Z rohu se ale nešťastně vynořil Angel.Jitka se na něj podívala a vyděsila se.Začala křičet a dala se na útěk.
Běžela chodbou ke schodům do věže a ani si neuvědomovala že východ je na druhou stranu.Chtěla být co nejdál od něj.
Cestou ke schodišti jí napadlo kde asi je Antonie.Je vůbec naživu?
Když byla skoro u schodů,ohlédla se za sebe.Angel stál pořád na druhém konci chodby a pozoroval jí.Skoro se dal do smíchu.
Jitka pocítila náraz a už se válela na schodišti.A vedle ní se s ní válela Antonie která zrovna sešla schody z kaple.
Jitka jí nešťastně srazila.
"Co tu lítáš jak splašená Jitko?"zeptala se Antonie,nepozorujíc že se k nim blíží Angel.
Jitka z vytřeštěným pohledem se dívala na Angla a pak zas na Antonii,pak ukázala prstem na Angela.
Antonie se podívala na Angela který už stál u nich.
"Aha,....."pochopila a přemýšlela co říct.
"To je ten upír co napadl mou holčičku."vyhrkla ze sebe Jitka.
Antonie zvedla vyděšenou Jitku a odvedla ji nahoru do věže.Tam jí roztřesenou posadila na stolici a snažila se jí vše vysvětlit.
"Angelus tu už nějakou chvyku bydlí.Jela jsem do Říma abych si to s ním vyříkala.Tam jsem pochopila jednu věc."začala.
"Jakou věc si mohla pochopit,chtěl zabít mou dceru.To mně stačí."vtrhla jí do řeči Jitka.
"Pochopila jsem že pokud by opravdu chtěl,tak už nežijete."pokračovala."A dokud bude tady bydlet tak jsem si jistá,že ani on sám si nedovolí znovu napadnout tebe ani Natalii.Natož nějaký jiný upír."vysvětlila jí Antonie.To ale Jitce nestačilo.
Když se zvedla k odchodu a sešla schody dolů,Angel tam pořád stál.Jitka se objevila v chodbičce a Angel zpozorněl a otočil se čelem k ní.Ruce stále za zády a čekal co bude.Jitka se na chvilku zarazila a pak se snažila velkým obloukem projít kolem něj.
Když procházela okolo něj Angel promluvil.
"Nemusíte se mně bát."
Jitka zrychlila krok a když slezla schody,začala utíkat.Angel už to nevydržel a dal se do smíchu.
"To není k smíchu,"ozvalo se za Angelem."bojí se tě a já se jí nedivím potom co se stalo."
"Já vím že se bojí,všichni se mně bojí."dodal škodolibě Angel.
"Všichni ne."odvětila a odešla zpět do kaple.
Druhou noc šla zas Antonie za Jitkou aby se usmířily.Mrzelo jí co se stalo a že to Jitce neřekla dřív.
Ze zdvořilosti šla pro změnu dveřmi.Zvonek zazvonil a dveře se otevřely.V nich stál Theo.
"Ahoj Theo,jsem ráda že nespíte.Je tu Jitka?"pozdravila Antonie.
"Ahoj,no jasně že je.Pojď dál."pozval Antonii Theo.
"Kdo je to tak pozdě?"ozval se Jitčin hlas z kuchyně a pak se ve dveřích objevila i její hlava.
Jitka si stoupla mezi dveře a koukala na Antonii.Ta nevěděla co říct.
"Antonie přišla za tebou."oznámil Theo a zapadl do koupelny.
"Tak pojď dál."zvala Antonii do kuchyně."Natalka stejně ještě nespí."
Dveře do pokoje byly otevřené a tak když Natalka slyšela Antoniin hlas,vyřítila se ze dveří.
"Teta,teta!!"blekotala Natálka.
"Natálko!!přivítaly se.Natálka k Antonii přiběhla a Antonie jí zdvihla a vzala jí do náručí.
"Víš jak se mně po tobě stýskalo ty prcku můj."zapištěla Antonie a polechtala Natálku po bříšku.Ta se dala do smíchu.
"Jak to že už nehajáš?"postavila jí na zem a poslala jí zpět do pokoje.
"Víš,já jsem přišla abych si tě udobřila."sedla si Antonie ke stolu k Jitce.
"Proč udobřit?Já se na tebe nezlobím.Já nenávidím toho tvého nového spolubydlícího."vysvětlovala Jitka.
"Ale stejně to znamená že už nepřijdeš do zámku.A to já právě nechci.Angel ti teď neublíží,ani malé."
"Já nemám jistotu,mám strach o Natálii."
"Neměj,pokud přijdete,slibuji že se nic nestane."
"Musím si to ještě rozmyslet."oznámila Jitka.
"Dobrá."souhlasila Antonie.

Když se Antonie vracela od Jitky,viděla jak Angel a jeden z jeho vojáků,trénují před domem.
Ještě než si jí všimly se na ně dívala z povzdálý.
Angel to prožíval,to bylo vidět.Mlátil do vojáka katanou jek smyslů zbavený.Antonii to připomnělo Markův osudnej den.
Udělalo se jí mdlo a skácela se do trávy.To už si jí Angel a voják všimly a běžely k ní.
Angel vzal Antonii.která byla stále v bezvědomí,do náručí a odnesl jí do zámku.
Když jí chtěl odnést nahoru do pokoje,Antonie se probrala.Když si uvědomila že jí Angel drží v náručí,cukla sebou.
"Pusť."vyjekla a odtrhla se od něho.Angel jí položil na zem a Antonie od něj odstoupila.
"Je ti něco?Jsi v pořádku?"strachoval se Angel.
"Není mně dobře,to bude ze stresu."snažila se vysvětlit nevolnost.
"Je ti dobře?"
"Jo,fajn.Jdu zrovna od Jitky.Nechce sem chodit pokud tu budeš."vysvětlovala.
"Tak to má holka blbý."odvětil Angel.
Okolo prošla služebná a oba se zarazily a zmlkly.Když byla pryč,Antonie prolomila ticho.
"Já se snažila uklidnit jí,myslím že se to po čase rozplyne."
Antonie se otočila ke schodům a vstoupila na první.Pak se ale zas otočila ale nevšimla si že Angel udělal taky krok vpřed.
"Tak....."zarazila se když zjistila že stojí jen pouhý dva centimetry od něho.Koukaly si zpříma do očí.Jejich pohledy se držely.
A jejich ústa se pomalu přibližovaly.Antonie se ale probrala po chvilce.
"Tak pokud sem přijdou,tak se jim nic nesmí stát."trhla sebou a rozběhla se nahoru po schodech.
Angel tam tak chvilku stál než se probral a uvědomil si co se dělo.A co se málem stalo.

Po týdnu přišla na Antoniin mobil zpráva o plánované návštěvě Jitky a její rodiny.Antonie se zaradovala.
Druhý den po setmění zaznělo bouchání na dveře.Známí majordomus otevřel dveře.Za dveřmi stál Theo,Jitka a v jejím náručí si hověla malá Natálka.
"Přejete si?"zeptal se majordomus.
"Jdeme za Antonii."odpověděl Theo.
Jen co to dořekl,ze schodů se ozval pisklaví hlas šťastné Antonie.
"Nazdárek,rodinko."seběhla schody a majordomus odešel.
"Tak vás tu vítám,pojďte dál."
Ze dveří od sálu se vynořil Angel a přeměřil si Antoniinu návštěvu od shora až dolů.Antonie zpozorněla.
"Aaa....."zakoktala Antonie"tohle je spolubydlící,král Angelus."pokračovala a ukázala na Angela.
"Král???"podivil se Theo a podával Angelovi ruku.
"Král upírů,troubo."oznámila mu Jitka.Theo sebou škubl a ruku stáhl.Jitka se netvářila moc přívětivě.
"Těší mně,Angelus."představil se zdvořile Angel.
Společně pak šly do jídelny kde už čekala bohatá večeře pro čekající hosty.
Večeře proběhla v pořádku.Všichni se chovaly slušně a snaha o konverzaci byla také.
Když pak hosti dojedly a Antonie jim přinesla kávu,stalo se něco,co by nikdo nečekal.
Malá Natálka přistoupila k Angelovi a natáhla k němu ruce aby jí zvedl.Angel chvilku nechápal a pak si jí dal na klín.
Všichni zpozorněly.Hlavně Jitka byla jako na trní.
"Strejdo,přijdeš k nám někdy na návštěvu."zamumlala Natálka a o Jitku se pokoušely mdloby.Angel se zadíval do Natálčiných očí ale neměl slov.Ostatní jen po sobě koukaly.
"Už je pozdě a Natálka musí jít spát."vyskočila Jitka od stolu.
"Ale ještě není tak pozdě."namítal nevědomky Theo.
"Jdeme!"zvýšila nervozně hlas Jitka a přímo vytrhla Angelovi Natálii z rukou.
Skončilo to tragicky,napětí se zhoršilo díky nevyným slovům malé Natálky.

Angel už to nemohl vydržet,Antonii vyděl čím dál tím miň a tak se rozhodl že zajde na diskotéku u které se poprvé potkaly.
Antonie tam chodila často lovit.Zrovna byla obklopena dvouma mladíkama na parketu když se objevil v místnosti.
Ta si ho nevšimla.Angel obešel pomalu parket a oči měl zabodnuty stále do Antonie.
V jeho lesklé černé košili a černém,koženém kabátě vzbuzoval ohromnej dojem u přítomných dívek.Každá se za ním otočila.
Antonie si ho všimla až když se suverénně opřel o bar a koukal na parket.
Chvilku nervozně tancovala a pak se omluvila že si jde odpočinout k baru.Šla rovnou za Angelem.
"Kde ses tu vzal?"zeptala se rovnou Antonie.
"Jsem tu ze stejného důvodu jako ty.Jsem na lovu."jasně odpověděl.
"Ty ale nelovíš po diskotékách,nebo jo?"udivilo jí.
Dva kamarádi s kterýma předtím Antonie tančila se zrovna dívaly k baru a něco si šeptaly.Po chvilce odešly.
"Tak a máš po večeři."zasmál se Angel.
"Tak to ti moc děkuji."naštvala se Antonie.
"Bude jiný gáblík."utěšoval jí.
"Gáblík?"vyjekla."Ty je považuješ za gáblík?"rozčilovala se Antonie a otočila se k odchodu.
"A né?Vdyť je to naše potrava."chytil Antonii za ruku a přitáhl si jí k sobě.
"Nech mně."vytrhla se mu a odešla z diskotéky.
Když se dala směrem domů,šla Antonie okolo Jitčina domu.Z domu se valil kouř.Antonie se rozběhla k domu.
Z předposledním šestém patře,přímo pod Jitčiným bytem,hořelo a oheň se rozšířil po celém paneláku.
"Bože."zašeptala a vrhla se do hořícího domu.Ostatní lidi z domu už hasiči vytáhly.Krom Jitčina bytu,kam se přes hořící schody špatně dostávalo.Hasiči připravovaly schody k balkonu ale šlo jim to pomalu.Dveře na balkon a okna byly zavřené.
Antonie vyrazila dveře od bytu a z nich se vyvalil hustý kouř.Vběhla do kuchyně a našla Jitku a Thea,ležící na podlaze,omámený kouřem.Natálka plakala a byla vyděšená v postýlce.Antonie vběhla do pokoje a vzala Natálii do náručí a pak na záda.
Z Jitkou a Theem to bylo horší.Vzala oba za jednu ruku a snažila se je dovléct do kuchyně.Do kuchyně je sice dovlekla ale hned si všimla že hořeji už i dveře.V bytě bylo plno kouře a tak se i Antonie začala dusit.
Natálčin křik bylo slyšet po celém domě.
Přes plameny ze dveří se najednou prodral Angel.Uviděl Antonii jak se snaží dovléct Thea s Jitkou k oknu kde už připravily hasiči záchranou nafukovací síť.Rozběhl se k Antonii a vzal od ní Thea a malou Natálku.Malou měl na ruce a Thea si vzal do podpaží.Společně je pak odvedly na balkon a skočily do sítě.Když dopadly,celý přítomný dav začal tleskat a jásat.
Sanitka odvezla Jitku a Thea rychle do nemocnice.Angel a Antonie chvilku ležely v síti a Antonie se zhluboka nadechovala.
Pak se rozhlédla a viděla že Angel,ležící vedle ní,drží malou Natálku v obětí.Oddychla si tedy.
Hasiči jim pomohly ze síti a lékaři je chtěly vyšetřit.
"Ne,nepotřebujeme.Nic nám není.Děkuji."odmítla když se k nim přihnal lékař.
"Co bude stou malou?"uslyšela Antonie záhy od jednoho z hasičů.
"O ní se postarám já."hbitě zareagovala Antonie."Jsem její kmotra."vysvětlovala a vzala si malou do náruče.
"Tak,ještě žes tu byl."otočila se na Angela."Děkuji."dodala a dala mu pusu na tvář.

Pár dní tedy bydlela Natálka u Antonie a Angela.Ten se jí nemohl nabažit.A když se vrátily oba z nemocnice a Jitka zjistila kdo zachránil je i jejich dceru,změnila na Angela svůj názor.Antonie jim nabídla že mohou bydlet s nimi.Jelikož jinam nemohou,přijala.
Theo musel zpět do práce a tak stěhování zbylo na Jitku a Antonii.Ta se ochotně nabídla že po večerech pomůže Jitce se stěhováním a trvala na tom.
Když se Antonie s Jitkou,ověšenými různými taškami,blížily k zámku.Obě zůstaly stát.Před domem seděl Angel,opřenej o zeď zámku a naproti Natálka.Před sebou měly malí,plastoví stolek v růžové barvě a miny nádobíčko.Okolo spoustu hraček které Angel koupil pro malou Natálku.Byl to roztomilí pohled pro toho kdo neznal Angela.Antonie ho už trochu znala a tak jí to přišlo i trochu k smíchu,vidět ho jak dvouma prstama drží malí růžoví šálek a předstírá pití čaje.Začala se pochichtávat.
Natálka se zvedla ze země a objala Angela.Jak sebou Angel škubl,zpozoroval obě jak stojí na cestě.Vzal Natálku na záda a jako koníček doskákal až k nim.To už obě nevydržely a daly se do smíchu až se popadaly za břicho.
"Héééj,sundá někdo ze mně toho zlého upíra."řekl když k nim doběh a obě se daly zas do prudkého smíchu až se jim podlamovaly kolena.Angel si sundal malou ze zad.
Jitka se nastěhovala do jednoho z volných pokojů z kterých Angel neudělal nic nenormálního,naštěstí.

Rodinka se zabydlela rychle a Angel jim nechal na pokoj donést vše co potřebovaly i více.
Za nedlouho ale Antonie zjistila že Angel zmizel.Služebnictvo nic nevědělo,jen to že odjel z vojskem.
Po čtrnácti dnech uslyšela Antonie z kuchyně,kde seděla z Jitkou a Natálkou u večeře,dva hlasy z chodby.Jeden patřil Angelovi a druhý hlas byl ženský.Nedalo jí to a šla se podívat.
Na chodbě stálo pár vojáků a naproti Angelovi stála mladá,štíhlá upírka.Její zrzavé,dlouhé vlasy zdobily stužky připevněné železnýma kroužkama.
Angel stál zády k ní a tak si Antonie nevšiml v rozhovoru z upírkou.Ta si jí všimla hned.Všimla si i Jitky a malé Natálky v kterých poznala obyčejné lidi.
Vrhla na Antonii hrůzný pohled a neposlouchaje co Angel říká se na ní vrhla.Proběhla okolo Angela jako blesk a z rukou se jí vymrštily dva meče.V tu chvíli jí ale dva vojáci chytily za ruce.Vytrhla jim jednu ruku a usekla jednomu hlavu.
To už chytila Jitka Natálku za hlavu aby se na to nedívala.Pak upírka probodla druhému srdce a chtěla pokračovat zas na Antonii.
Vtom ale pocítila jak jí Angel chytil zezadu za ramena a mrštil s ní o zeď u dveří.Ukázal na ní prstem a ona pochopila že se přes něj k Antonii nedostane.Jak tak seděla,opíraje se o stěnu a v očích nenávistný pohled,zavrčela na Angela.
"Akašu jsi zabil a kdy přijde na řadu tahle?"vstala ze země.Angel mlčel.
"Ty špíno,jsi nicka v upířím světě a ještě necháváš jídlo běhat po domě."otočila se na Antonii která zatím nehybně stála s kamennou tváří a vše pozorovala.
"Renii,ztichni."okřikl jí Angel.Renie se otočila ke dveřím a odešla.Antonie ale věděla že to není jejich poslední setkání.
Jitka z Natálkou odešly zpět do kuchyně a vojáci ke svým rakvím.Antonie a Angel osaměly.
"Kdo to byl?"zeptala se po dlouhém tichu klidně Antonie.
"Renii,kamarádka.Je jako má sestra."odpověděl Angel.
"Proč tak vyváděla a zabila ty vojáky?"pokračovala.Odpovědi se jí ale nedostalo.Antonie se přiblížila k Angelovi.
"Musíš se naučit bránit,jinak tě Renii zabije.Je velmi nebespečná."řekl Angel.
"Proč by mně chtěla zabít?Já jí nic neudělala."
"Dám ti pár vojáků aby tě naučily bojovat a začneš trénovat."oznámil Angel.
"Já nechci."vystartovala po něm.Angel se otočil k Antonii zády.
"O čem to mluvila?Zabil jsi upírku?Nějakou Akašu.Proč?Co ti udělala?"vyptávala se.Když řekla to jméno,začala se v Angelovi vařit krev a začal zhluboka dýchat.
"Kdo byla Akaša?"zeptala se nervozně Antonie.To už ale Angel nevydržel a s rudýma očima a vytasenými zuby se prudce otočil.
Popadl Antonii a přitiskl jí na zeď.
"Nechci aby se ti něco stalo,proto mně poslechneš."zavrčel a dlouze jí políbil.
Vyděšená Antonie se chvilku vspamatovávala a pak Angela odstrčila od sebe.Vtom se ze dveří objevila Jitka.
"Děje se něco?"zeptala se Jitka.
"Ne,nic.Už jdu."odpověděla Antonie a odešla do kuchyně za Jitkou.