Nová Antonie

Další noc byla Antonie zavřená v ložnici.I Jitka se o ní začala bát.A tak další noc na to se šla za ní podívat.
Zaklepala na dřevěné dveře a Antonie je otevřela.
"Ano?"otevřela Antonie s červenýma očima a vyčerpaná.
"Je ti něco Antonie?"starostlivě se zeptala Jitka."Můžu dál?"
"Jasně,pojď."vpustila jí dovnitř.
Jitka vstoupila do nevelké místnosti s bílými stěnami a uprostřed Antoiina rakev.Skromný lustr ozařoval místnůstku s jedním malým okénkem.V levém rohu měla Antonie gauč,u rakve malí stolek a nad ní dřevěný kříž.
"Páni,dole jsou takové vymoženosti a ty žiješ v tomhle?"udivilo Jitku.
"Mně to stačí."odpověděla a ze stolku vytáhla cigarety.Na stolku byl už plný popelník a dvě zmačkané krabičky od cigaret.
"Dáš si?"zeptala se Antonie Jitky a natáhla k ní krabičku.
"Jo,jasně."odpověděla a vzala jednu cigaretu.Antonie jí zapalovačem zapálila a pak sobě.
"Z jednoho ohně."řekla Antonie a vzala popelník do ruky.Odnesla ho ke gauči a obě se posadily.
"Tak to nebudou žádné spory."dodala Jitka.
"S tebou."vzdychla si Antonie.
"Myslíš na tu divokou upírku?"zeptala se Jitka.
"Ano,pořád nechápu proč mně chtěla napadnout a proč chce Angel abych se naučila bojovat.Já jí nic neudělala,ani jí neznám."
"Angel chce aby ses naučila bojovat?"vytřeštila Jitka oči."Tak to musí být zlí."dodala nervozně.
"Asi udělám co po mně chce."zamyslela se Antonie a odklepla popel do popelníku.
"Ještě něco nechápu.Když jsem za Angelem jela do Říma tenkrát,jeden voják mně chtěl zezadu zastřelit před ním.Angel ho nechal shořet před ostatníma.Chtěl udělat dojem?Když jsem se ho ptala proč to udělal,odpověděl my jen že z lítosti."vyprávěla.
"Možná...."zamyslela se Jitka.Nic víc neřekla.Tušila že z žádné lítosti to nebylo.Že to bylo mnohem více.

Antonie pak šla druhou noc za Angelem.Došla ke dveřím jeho pokoje a zastavila se.Už zvedla ruku že zabouchá ale hned jí zas sklonila zpět.Otočila se a odešla se skloněnou hlavou.Chtěla jít ven a přes otevřené dveře viděla cele Angelovo vojsko.
Očividně se nudily.Pár vojáků se jen tak midlylo u zbraní a trénovaly.Ostatní seděly nebo ležely ve svých rakvích a buď leštily meče nebo něco jinačího.Antonie si stoupla mezi dveře a pozorovala je.
Jeden z vojáků si jí všiml a mlčky šel ke dveřím.
"Mám jednu prosbu."řekla hned jak k ní přišel.
"Ano,paní?"odpověděl voják.
"Ráda bych se taky naučila bojovat,aspoň trochu.Bylo by to možné?"pokračovala Antonie.
"Ano bylo."přikývl voják."A co přesně by jste se chtěla naučit?Vojsko tvoří různí znalci."ukázal do místnosti.
"Asi od všeho trochu."přiznala Antonie.
"Dobrá,aspoň si to všichni oživíme."usmál se mladík.

Další noc na to se začalo z vícvykem.Spočívalo to v těchto bodech.

1. Posílení svalu v celém těle.

Bylo to klasické ale nutné.Antonie,ačkoli měla hubenou postavu,neměla ve svalech velkou sílu.
Proto se začalo pracovat na síle a výdrži.
Běhala okolo zámku a mladíček jí nenechal vydechnout dokavaď on nebyl spokojen.Klasické cvičení jí vypracovalo nejen svaly na břichu ale i na rukách a zpevnilo se jí svalstvo na zádech.

2.Základy sebeobrany.

To spočívalo převážně vtom že se Antonie naučila vykrývat rány nepřítele.To trénovaly převážně ve zbrojnici na žíněnce.
Naučila se jak se ubránit při napadení zezadu i nepříteli ze zbraní.

3.Výuka chvatů a kopů.

Ze začátku se to konalo opět ve zbrojnici.Každý voják jí podrobně ukázal a předvedl svojí nejlepší techniku jak přelstít a porazit nepřítele,rychle a bezpečně.
V tu dobu se ale u dveří objevil Angel a vyděl jak s ní vojáci práskají o žíněnku.I její vztek byl vidět.Angel se pousmál,protože vyděl že Antonie,ač předtím nechtěla,se snaží učit ze všech sil.
Když se trénink přesunul z mněké žíněnky na pevnou půdu,Antonie znejistila.Angel navíc se na ní díval z okna a napadla ho skvělá věc,kterou se mu pak podařilo uskutečnit.Nařídil přesunutí vícvyk do jeho starého sídla.Tajně.
Jednou tedy když se Antonie probrala a otevřela víko od své rakve,uvědomila si že není v zámku.
Vylezla a začala procházet prázdným Angelovím sídlem.

4. Výuka zbraní a jejich používání.

Angel nechal přestěhovat,kvůli výuce i několik zbraní.Od každého typu pár kousků.Meče,sekery,pistole,samopaly atd.
Nejdřív jí vojáci zbraně představily.Poučily jí v čem se liší a jaké jsou u každé jejich přednosti i nevýhody.

5.Zvýšený trénink.

V tu dobu už věděla Antonie vše co potřebovala a tak se zdrsnil trénink.Vojsko mělo za úkol,napadat jí vždy a všude a tak se stávalo že v nečekanou a nevhodnou chvíli k ní vtrhlo několik vojáků a napadlo jí.

Po necelých dvou letech se Antonie vracela zpět domů.Změna se projevila nejen na jejím těle ale i na její psichyce.
Byla silná tělesně i sebevědomě.
Antonie přijela o noc později než si Angel plánoval.Co ho ale čekalo když vojenské auto přijelo před dům?
Nejdřív vystoupily vojáci a za nimi Antonie.Dlouhý kožený,lesklý plášť jí vlál ve větru a odhaloval její kožené kalhoty a kožené tílko z korzetem.V černé kůži jí vynikalo její krásně tvarované tělo.Vlasy měla v gumičce ale přesto jí dva pramínky padaly do jejích ostře namalovaných očí.Antonie se sebejistě přibližovala k Angelovi který stál mezi dveřmi.Procházejíc okolo něj se na něj podívala pohledem z kterého by smrtelníka zamrazilo.
"A kurva."podivil se Angel a probral se.
Za jeho zády se obevyl majordomus a v ruce držel prázdný tác.
"S tím souhlasím."otočily se oba za Antonii.
Mladý voják který Antonii provázel během jejího vícvyku přistoupil k Angelovi.
"Pane,úkol splněn.Do detailu."ohlásil se a zasalutoval.
"Bravo,tak to jsem tedy nečekal."přiznal se Angel.
"Teto,teto."uslyšel hlas Natálky.Otočil se a malá Natálka se řítila k Antonii.Ta jí chytila do náručí a zvedla jí nahoru.
"Teto,kde jsi byla tak dlouho?"zajímala se Natálka."Stýskalo se nám."
"Já měla práci zlato,ale neboj,teď už budu pořád s tebou.A jak ses měla ty?"
"Dobře."odpověděla Natálka.
"A kdepak máš maminku?"
"V kuchyni,sedí tam u stolu."
"Vážně,tak se na ní půjdeme podívat,co ty na to?"
"Ano!!"vykřikla Natálka.
Antonie otevřela dveře od kuchyně a tam Jitka seděla u stolu,pila kávu a kouřila cigaretu.
"Ahoj Jitko."pozdravila Antonie.
"Konečně doma co?Jak ses měla?"
"No,hůř než kdy jindy,to ti povím."odpověděla Antonie.
Pak jen Antonie viděla přes otevřené dveře jak se Angel belhá nahoru do patra.Zákeřně se pousmála.
"Odskočím si,jo?"oznámila a následovala Angela.
Angel si jí nevšiml a tak ho Antonie následovala až k jeho pokoji.Když vplul do pokoje chvilku počkala.
Pomalu pak otevřela dveře a viděla že Angel sedí v křesle před hořícím krbem a nad stolem drží sklenku s whisky.
Lehce s ní točil až led v ní cinkal.Zavřené oči a praskání ohně ho dovedly k dokonalému klidu.
Antonie viděla příležitost jak mu jeho útoky od vojáků oplatit.Na zdech vyselo mnoho zbraní.Meče,katany,sekery a střelné zbraně.
Uchopila tedy katanu,pomalu a tiše jí sundala ze zdi.Přibližujíc se zezadu k Angelovi s ní točila aby Angel slyšel proudící vzduch.
Angel otevřel oči a zpozorněl.Prudkým pohybem vstal z křesla když ostří meče dopadlo na opěradlo koženého křesla.
Otočil se k ní a vyděl jí jak s katanou v ruce,namířenou na něj,stojí pevně a rozhodně proti němu.Z očí jí planulo odhodlání k boji.
Ještě jednou se rozmáchla a jak Angel ustoupil,narazil na krbovou stěnu.
"Sakra co děláš!?Ty chceš bojovat?"rozčiloval se Angel.
"Ne,chci asi vařit.Jo chtěla jsem."odsekla Antonie a sklonila meč.
Zklamaně odhodila meč ke dveřím a otočila se.Když odešla,Angel jí následoval.Vyšel na chodbu a naklonil se ze schodů.
Tam už Antonie šla směrem ke kuchyni za Jitkou.
Angel přeskočil zábradlí a dopadl za Antonii.Než se stačila ohlédnout,popadl jí za kabát a chtěl s ní mrsknout k oknu u dveří.
Antonie ale už připravená ho vzala za pásek od kožených kalhot a Angela vzala také.V rychlosti se ale Antonie vznesla a oba proletěly sklem v okně.O pár metrů dál se Antonie vzepřela o jeho ramena a udělala salto v před.Angel,udiven Antoniinou schopností,prudce dopadl na zem.Když se vyšvyhnul na nohy a otočil se,Antonie ho kopla plnou silou zespoda do brady.Angel narazil zády na stěnu zámku.Opřel se rukama o zeď a po zádech vyšplhal až do prvního patra svého pokoje.Pak se objevil s úsměvem v okně a ukázal na Antonii aby šla za ním.
Rozběhla se tedy ale než stačila vyběhnout schody nahoru,ohromná rána jí srazila a Antonie se skutálela ze schodů.
Ke konci udělala kotrmelec a přistála na podlaze nohama.Ve dřepu zvedla hlavu a už bylo vidět že jeho lstiví plán jí rozzuřil.
Oči jí zrudly vsteky a zuby narostly.Vrčící na Angela se postavila v zpříma a začala bitka.Angel přeskočíc všechny schody se zuřivě vrhl na Antonii.Srazil Antonii na podlahu a pěstmi na tvrdo jí začal mlátit do obličeje.
Antonie mu po chvilce ruku chytila a mrštila s ním vedle sebe.V rychlosti vstala a otočkou ho srazila na stěnu ke dveřím do sálu.
"Chtěla jsi to na tvrdo,tak jedem na tvrdo."zvolal Angel a znovu se na krvácející Antonii vrhl.
"Jasně."dodala v rychlosti a vrazila mu ránu pěstí do tváře. Angel jen stál a usmál se, potom naklonil hlavu vpravo a v krku mu zakřupalo. Jeho oči začali rudě zářit do šera místnosti, rozmáchl se a vší silou udeřil Antonii do tváře. Ta se v mžiku skácela na zem.
Takovíhle úder nečekala, ale v mžiku byla na nohou a předpisovou otočkou kopla Angela do hrudi,ten jen couvl a chytil se za hrudník.
"To bylo dobré ."Pousmál se Angel,a přímo před Antoniinima očima se v klidu otočil a několika mohutnými skoky vyběhl schody, vběhl zpět do svého pokoje a v mžiku byl zpět i s katanou.Antonie jen povytáhla obočí.
"Ty vole."
Angel se opět usmál "Tak a teď budou jatka,holčičko."Angel se rozeběhl střemhlav po schodech dolů k Antonii.
Ta udělala jen dva kroky v zad a vytáhla z pod kabátu dvě poloautomatické pistole.Bez váhání začala střílet na Angela.
Věděla že ho tím nezabije ale jen zpomalí.Potřebovala čas aby si našla výhodnou pozici k boji.
Nábojnice,s cinkotem,dopadaly na zámeckou dlažbu.Angel se ohnal po Antonii se svou zbraní a jen několik milimetrů dělilo Antoniin krk od čepele jeho katany.Ostří prosvištělo vzduchem a Angel se náhle skácel na zem.
"Sakra,že bych ho vážně zabila?"zarazila se náhle Antonie.Sklonila se k Angelovi."Žiješ??"otázala se ho.
"Už dva tisíce let ne ty mrcho."a udeřil jí pěstí do obličeje.Jeho katana opět zasvištěla vzduchem a zasekla se Antonii do ramene.
"Ááá,ty parchante lstivej."zakřičela na něj Antonie,vstávajíc od něj.
Udělala pár kroků vzad a pohlédla na vyčnívající rukojeť katany.Angel se začal rychle zvedat ze země.
A jeho rány po kulkách se začali pomalu hojit.Antonie sáhla po kataně ale Angel už stál pevně na nohou.Znovu na ní zaútočil.
Antonie,stále držíc katanu,udělala otočku a odkopla Angela o kus zpět.Přitom si vytáhla meč z levého ramene.
Když Angel znovu pohlédl na Antonii,vyděl jak tam stojí s katanou,připravená k dalšímu boji. Antoniiny rány se zahojily a ona se pousmála,přímo sarkasticky.
"A co teď??"zeptala se stále s úsměvem.
"Teď?Teď tě zabyju."odpověděl zuřící Angel.
"A,to už jsem někde slyšela."zvrátila oči v sloup.To ho ale ještě víc rozzuřilo.Pak Angel udělal něco co Antonie nepředpokládala.
Rozeběhl se směrem od ní,naběhl na zeď a pak i na strop.Zůstal vyset hlavou dolů.Antonie zvedla hlavu ke stropu a hledala Angela.
Najednou ucítila na rameni poklepání.Otočila rychle hlavou a tam zahlédla Angela.Pokusila se ho udeřit loktem ale Angel jí ruku chytil a zkroutil jí za záda.Sáhl po kataně,kterou Antonie držela v druhé ruce a vytrhl jí.Antonie se mu vyškubla a otočila se k němu čelem.
Než se Angel nadál,dostal ránu zleva i zprava.A Angel hned poznal že si Antonie osvojila i styl boje Musado.Což je jedno z nejbrutálnějších bojových umění co Angel zná a ovládá.V rychlosti se Antonie rozhlédla po další možnosti obrany.
Po stranách u hlavních dveří vysely dva páry starodávných mečů.Rozběhla se k nim ale Angel stačil zasunout katanu do pochvy a rozběhnout se za ní.V polovině cesty k mečům chytil Antonii a mrštil s ní o zeď kuchyně.Ta to nevydržela a Antonie prolétla skrz.
V kuchyni zazněla rána a Jitka vyskočila strachy ze židle.
Antonie,ležící mezi cihlami,si sedla a rozhlédla se zmateně okolo.Otočila hlavou na vyplašenou Jitku.
"Proboha,Antonie co se děje?"vypískla ze sebe.
"Ale,děti si hrají.Zítra bude hezky."odpověděla zmateně Antonie.
V díře ve zdi se objevil Angel.Vzal Antonii za levou paži a usmál se na Jitku.Zvedl jí a vlekl přes chodbu ke dveřím tanečního sálu.
Na chodbě se pak objevily Anglovy vojáci v plné zbroji.Angel je zvednutím ruky zastavil a dál vlekl Antonii do sálu.
Otevřel dveře a vší silou jí strčil dovnitř.Zavřel za sebou a pohlédl na ní.Antonie ustoupila až doprostřed velké místnosti.
"Nemá to cenu Antonie,mně nemůžeš porazit."chtěl ukončit boj Angel.
Antonie přivřela úlisně oči a rozeběhla se k Angelovi.Uprostřed cesty udělala pár přemetů a omotala mu své nohy okolo krku.
Ve stojce,tváří od něho,pak trhla prudce dopředu až Angel udělal salto v před.Pořád ho držíc pevně nohama,šla s ním a přistála mu rozkrokem na krku.Vrčící na něj jen povytáhla obočí.Když uvolnila stisk nohou a chtěla z něj slézt,Angel jí chytil za pas a přitáhl si jí k sobě.Ležela na něm tváří v tvář a koukaly si zpříma do očí.
Angel,do teď s lehkým úsměvem,zvážněl.Uchopil Antonii zezadu za krk a přitáhl si jí blíž k sobě.Něžně jí políbil na rty.
Antonie byla zmatená,nevěděla co dělat.Odporovat nebo se poddat zmateným citům.V myšlenkách měla stále Marka.
Momentální city ale byly silnější a ona se poddala Angelovy,nebránila se.
Angel se vzepřel nohama a povalil Antonii vedle sebe na zem.Uchopil jí za zápěstí a přitiskl k zemi.A znovu začal Antonii líbat.
Pak sklouzl a začal jí líbat na šíji.Jednou rukou jí svlékl z ramen kabát a položil jí ruku na pas.
Sáhl jí po zipu od černých,kožených kalhot a rozepnul je.Antonie po chvilce udělala totéž.
Potom se Antonie posadila a obejmula Angela okolo krku.Políbila ho a stáhla k sobě.
Vášnivě a krásně se pomilovaly.Pak oba usnuly uprostřed velkého sálu,mezi oblečením a svými zbraněmi.
Před rozedněním se Antonie probudila a ležela v Angelově obětí s hlavou na jeho hrudi.Pomalu se vymanila z jeho obětí a odplížila se ven ze sálu.