Zvířecí detektiv

"Haló, dovolal jsem se správně? Máme tu psa v metru, zablokoval nám celou linku, nevíme jak s ním, už ho honíme dvě hodiny, musíte okamžitě přijet..."

Na tváři měl rozkošnický úsměv. Ztracený pes? Hračka..

Opatrně vlezl do kolejiště.
"Myslíme si, že je tam někdo schovaný a pořádně vystrašený..."
"Okamžitě odvolejte své muže! Myslím, že ano Time. Oslíčku otřes se! Uuaahh!"
Rázně vkročil do tunelu. Přihlížející muži zákona a hasiči tiše zírali.

Kráčel temným tunelem. Před ním se něco rýsovalo. Byla to nějaká postava.
Zařval co nejsliněji: "Při svatém Jovišovi okamžitě si lehni na zem a zanech svého konání nebo tě ukoušu!"
"Pane, v klidu. Vy jste ten zvířecí detektiv? Já jsem hasič. Myslím, že už jsem chytil..."
"Myslím, že ne Time. Výborná práce. Kde je?"
"Tady v tom výklenku, ale jen tak nevyleze, už tady čekám půl hodiny a zatím jenom slyším fňukání," ani pořádně nedomluvil a pes už přišel k detektivovi a nechal se od něj hladit...

Pomalu došli zpátky na stanici. Pes se zdál být v pořádku. Když vylezli na nástupiště, všiml si, že na rameni náčelníka sedí papoušek.
"Pěkný kousek. Žako kongo. Velmi inteligentní," pochválil ho.
"Vlastně je to váš další případ. Přiletěl sem, usadil se mi na rameno, ale vůbec nevíme, co s ním. Zkoušíme na něj mluvit, ale on nás úplně ignoruje..."
Podíval se na něj.
"Řekni mi tvoje jméno a adresu."
"Jmenuji se Josuke Nakamura, bydliště Pražská 3383. Jmenuji se Josuke Nakamura, bydliště Pražská 3383. Jmenuji..."
"Dobrá můj brachu, to by stačilo," zvolal mocným hlasem na celé nástupiště.
"Víte, co máte dělat. Teď, když mě omluvíte, musím k dalšímu případu," obrátil se na náčelníka.

"Už máme lepší pomocníky než psy," chlubil se kriminalista, "divoká prasata nám pomohla dopadnout zloděje aut, bohužel to trochu přehnala."
Uprostřed lesa stálo auto, okolo něj obíhala prasata a uvnitř vyděšený řidič něco křičel.
"Hej, má prasátka, dáme hlavy dohromady..."
Prasata se k němu seběhla.
"Takhle na něj nemůžete, já vám poradím," šeptal.

"Hej, už můžete vylézt ven, už jsou pryč."
Řidič byl ještě pořád vyděšený a rozhlíšel se kolem, ale přece jenom usoudil, že je bezpečno vylézt ven. Už skoro udělal krok od auta, když prudce uskočil stranou. Na zemi se válela obrovská hromada výkalů. Měl obrovské štěstí, že do nich nevkročil. Vtom se zprava přihnala prase a jediným rázným kopnutím ho do té hromádky shodilo. Potom s posměšným chrochtáním zmizelo v lese.
"Moc vám děkujeme, nevěděli jsme, co s těma prasatama."
"Ale nic neděje, normální fuška, teď, když mě omluvíte, se jdu naložit. Naložit do láku."