Kotelna

V ten den jsem se dost pohádal s Alenou. Přeháněla, že jsem pořád pryč a že nejsem zodpovědnej. Nerozuměl jsem jejím slovům a proto jsem se radši klidil z domu. Přemýšlel jsem o tom, co mi vyčítala, ale i tak jsem nepochopil. Prý, že jsem pořád pryč. Vždyť jen chodím do práce a z práce, nemám žádné kamarády, do hospod taky nechodím. Tak o co ji jde??
Šel jsem známou ulicí, takovou tou, co na každé straně jsou staré obývané domy. Nebyla ještě tma, tak jsem se nedivil, když na druhé straně silnice, si malá, snad sedmiletá holka zkákala na chodníku panáka. Byla to jediná osoba v okolí a tak jsem při chůzi koukal na ní.
Možná jsem si vzpoměl, jak jsem taky si mlada takhle blbnul na chodnících před matčiným domem.
Ale ta holčička se najednou šíleně rozbrečela, panikařila a škrábala se do rukou. Rozběhla se s šíleným pláčem do tmavé uličky mezi dvěma domy.
Lekl jsem se co se stalo a tak jsem se rozběhl za ní. Myslel jsem, že si nějak ublížila nebo tak nějak, ale holčička na mé volání vůbec nereagovala.
Na konci uličky byla nějaká stará nepoužívaná kotelna.Jiná cesta nebyla.
Věděl jsem, že vběhla tam. Otevřel jsem zrezavělé dveře a vstoupil.
Jenže to, co jsem spatřil, nebyla kotelna, ale snad nějaké místo, kde byly jatka. Zkrvavené řetězi, odporný smrad a spousta nějakých zvířecích vnitřností. Hledal jsem to dítě snad tři hodiny, aLE NAŠEL JSEM JEN ZKRVAVENÉ DVEŘE NA KONCI TÉ HNUSNÉ BUDOVY. Přistoupil jsem k nim a pomalu otevřel.
Přistoupil jsem k nim a pomalu otevřel.
Otvíraly se ztuha, protože se snad nepoužívaly určitě několik let.
Dveře kvílely a já spatřil tu samou uličku, kterou jsem sem přišel.
Ale vždyť je to na úplně opačné straně kotelny?
Byl jsem zmatený a hleděl jsem do prostoru před sebou.
Co když ta holčička utíkala tudy? Co se to vlastně děje?
Chtěl jsem vykročit ze dveří, ale v tom mě někdo chytil za límec, začal se mnou prudce cloumat a pak jsem letěl ze dveří jako nějaký pytel odpadků. Když jsem se vzpamatoval a otíral si krev z hlavy, podíval jsem se za sebe.
"Ty patříš sem, šmejde" řekla osoba v černém plášti a obrovském klobouku. Stál tam v té hnusné kotelně a smál se jako šílený. Neviděl jsem mu do tváře, nechápal jsem,co je ten člověk zač, ale pocítil jsem v tom místě, kde jsem ležel, šílenou hrůzu.Zeptal jsem se:"proč, co jsem udělal?" muž v klobouku neodpověděl.Jen se pořád pod tím svým hnusným kloboukem chechtal. Vstával jsem ze země a otíral jsem si kalhoty z myšlenkou, že se to nějak vysvětlí, když chlápek za sebou zavřel dveře. Utíkal jsem zpátky ke kotelně, ale klika nepovolila. Jen jsem dál slyšel šílený smích toho magora.
Vzpoměl jsem si na tu malou holku. Ta je teď důležitější, než nějaký cvok z kotelny. Vyrazil jsem tedy uličkou mezi dvěma domy kupředu.
Vzpoměl jsem si na Alenu. Na její krásné plavé vlasy. Na to jak jsem ji požádal o ruku.Kéž bych dnes nikam neodcházel.
Byla divná zima. Už jsem byl na konci uličky a přede mnou stála silnice prázdná, jako když jsem tudy šel odpoledne. A pak se ozval ten HNUSNEJ ZVUK!!!
A pak se ozval ten hnusnej zvuk.
Po silnici se blížilo něco zlého.Poznal jsem to díky tomu zvuku.Jako by mne něco varovalo
Strach se mně zmocnil a já jen očekával hlubokou beznaděj v tom strašlivém zvuku.
Stál jsem na silnici a čekal, co příjde.
A pak jsem jen hleděl na něco, co jsem si myslel, že potkám jen v těch nejhnusnějších snech.
V mraku hrůzy se ke mne vynul zvuk zrůd,které vydávaly ty hnusné zvuky.
Utíkal jsem, ale ta bytost mne dostihla.
Hleděla na mne a já na ní. Její obličej, podobný smrtce ke mně promluvil.
"Svině, co tady děláš?"
Utíkal jsem a modlil jsem se k bohu, i když jsem ateista.
Ten strach, ta beznaděj.
Utíkal jsem ulicí, ale zrůda mně doháněla.
Viděl jsem jen klobouk...Ten klobouk?!!!
Byl jsem už vedle svého bytu, když mne dostihly policajti.
Jste zatčen za vraždu pěti dětí.
Chvíly jsem nechápal o čem to mluví.
Ale pak jsem si uvědomil, že mám na hlavě klobouk, všude zkrvavené řetězy.TY SEM NEPATŘÍŠ! HA HA