LAGUNA NEJISTOTY

LAGUNA NEJISTOTY
Byl krásný halící v paprskách zasněžený lednový den. A já jsem konečně u cíle. Po celoročním zkoumání run v Zíkově mám důkaz, že Etruskové ve své době ovládali téměř celou Evropu, díky etruskému kvalitnímu obchodu. A tak se tajemství run rozneslo po celé Evropě. Je neuvěřitelné, že právě já jsem objevila podzemní chodbu se spoustami do zdi vyrytých run a s mnoha set spisy etruštiny. Objev jako tento byl vždy mým velkým snem od raného dětství. A nyní nemůžu uvěřit, že je skutečný.
Ještě musím jít projít poslední detaily své práce. (pomyslím si)
A tak tedy jdu. A najednou slyším podivné zvuky ze své kanceláře.
,,Je tady někdo? Ozvěte se!" Nikdo se neozývá, ale pro jistotu rozsvítím a procházím
si místnost. Něco mi říká, abych otevřela skříň. Á heleďme se kdopak to tu není?!
"Ty?" řekneme nastejno."Co tu chceš?" osočím se."No osobně bych čekal vřelejší přivítání." Hm, co jsi čekal, mě opravdu vůbec nezajímá. A co vlastně chceš a hlavně proč se schováváš, jak kdybys měl něco zalubem? "Tak mluv!" Rád bych ti to vysvětlil, ale nemůžu a navíc nemám ani čas."No to je ti podobný." "Jak to myslíš?"
"Ale, nijak tím ty přece nemáš důvod se zabývat, ne?"Tak fajn, já jdu. Čau." "Jo, nazdar. A nevracej se!"
Je pozdě večer a mě to nedává spát. Co tam sakra chtěl? Zrovna Kvido není z těch lidí, co jsou někde jen tak bezúčelně. Náhle mě napadlo projít si zápisky z posledního nalezeného spisu. To je divný tahle poslední strana, je psaná jiným písmem, že bych se toho nevšimla?! Nu, je to možné v poslední době jsem byla opravdu přetažená. (pomyslím si)
Já si to myslela! Ten prevít, egoista jeden. Myslí jako vždy jen na svůj prospěch a vůbec se na nikoho neohlíží.
Celou noc se to snažím pochopit do hloubky. Jasně, že mě to nenapadlo dřív, teď je mi to jasný. Etruskové přeci byli zdatní ve výrobě zrcadel, takže tenhle bůh Eluht je vlastně čten pozpátku Thule. Což byla společnost napomáhající Hitlerovy s okultismem. Počkat někde jsem četla, že ještě existuje někde v Rusku. Á tady. Podle této žurnalistické knihy je společnost Thule centrem zmizelých civilizací. Prý bytosti spojující člověka a inteligence jiných světů předávají své vědění zasvěcencům Thule. Společnost dodržuje stále stejnou doktrínu, ovšem jsou chráněni velkou organizovanou mafii.
Ach jo nechce se mi tomu moc věřit, připadá mi to jako úplný nesmysl. A také znamenalo by to, že Kvido, aby zjistil, co za tím vězí, musel proniknout do světa mafie. Nevěděla jsem, co si počínat a tak jsem si šla raději lehnout. Měla jsem v plánu pořádně se na to vyspat a brzy ráno s čerstvými myšlenkami se na to vrhnout.
Ráno u snídaně leč se mi vůbec nechtělo, ale stále jsem nad něčím uvažovala. Co to vlastně Kvido má za práci? S Kvidem se znám již od střední školy a úplnou náhodou jsem jej potkala před půl rokem v baru U tří koček. Tenkrát jsem moc neuvažovala nad ničím, jelikož jsem byla dost zdrcená. Ten den jsem zrušila své zásnuby, ten šmejd mě celý dva roky podváděl. Vlastně, teď si vzpomínám, vždyť mi dával vizitku. Kruci, kde asi může být? Jo mam ji! Tak on je Kvido soukromí očko? Tak teď už to vůbec nechápu. Asi jsem se v něm zmýlila, možná vůbec není egoista a všechno je v mnohém diametrální než jsem očekávala.
Zřejmě jsem se příliš ponořila do svých myšlenek, jelikož jsem neslyšela ani zvonek. Z mého hloubání mě probral až telefonát. "Halo Lindo, tady táta, stojím před, tvým domem a už půl hodiny zvoním. Tak koukej mi otevřít. Ty jsi snad zapomněla, máme jít na komisařství kvůli průkaznosti důkazů té manželské vraždy!" Ach ano, skutečně jsem na to úplně zapomněla. Vydrž, moment hned ti jdu otevřít." Na komisařství se zdržím necelé dvě hodinky a není
divu, vždyť je zcela jasné, že obviněný zvraždil svou manželku, ale nejprve ji mučil. Hned, jak jsem přišla, poznala jsem, že tento mučicí nástroj byl vodní žalář.
Uvězněná žena v kleci byla ponořená po hrudník do špinavé vody, ve které byly krysy, odpadky a lidské výkaly. Pohyb byl omezen nejen vodou a klecí samotnou - po obvodu měla klec ostny a hřeby, které jí znemožňovali sebemenší pohyb do strany. Muselo to být strašné, a o to horší bylo, že oběť přežila, protože pak jí čekalo ještě davadacet bodných ran, které již byly smrtelné.
"Myslím pane kapitáne, že by si tento viník zasloužil doživotí za tak hrozný čin." Ano Lindo, i já mám na to stejný názor a také se to soudu chystám navrhnout. Víte Lindo, ne vždy je vše takové, jaké se na první pohled zdá. Vždyť, vezměte si tu ubohou ženu, ta do poslední chvíle svému muži důvěřovala, a co za to jí čekalo, víte sama."
A v ten moment mě to cvaklo. Společnost Thule je zástěrkou pro mafii. Kvido nehledal žádnou okultní společnost, ale z nějakého důvodu mafii. A v mé kanceláři byl, proto, aby mi podstrčil falešný zápisek. On moc dobře věděl, že se v tom budu štourat. A i tohle mě více utvrzuje v tom, že je opravdu v bryndě! Hned jsem vytáhla z peněženky zastrčenou Kvidovo vizitku, kde stála adresa jeho kanceláře. Na vizitce jsem si přečetla, že sídlem jeho soukromé detektivní kanceláře je jistá ulice Na šafránském údolí. Hned jsem tam jela taxíkem.
Byla to taková ošuntěná stará ulice a dům, v kterém sídlila jeho detektivní kancelář, tu působil drobet komicky. Byl jediným domem, který byl očividně pravidelně udržován. Vešla jsem do budovy. Kvidova kancelář byla hned v přízemí naproti velkým vchodovým dveřím. Kancelář nebyla zamčená, a tak jsem směle vešla dále. V místnosti byl ohromný nepořádek. Drobet jsem se tam porozhlédla. Na stole ležela vizitka jisté podnikatelky paní Čermákové. A na jejím zadním rubu bylo psáno: Prosím, pane Patera pomožte mi, jste má poslední naděje, najděte mi mou jedinou dceru. Zaplatím, co budete žádat, to není problém. Rychle jsem zandala vizitku do kapsy, a dál jsem pročesávala místnost. Měla jsem štěstí, v koši jsem našla lísteček s adresou. Stálo tam: Rusko, Tambov, ulice Lenina 365. Zdálo se, že mám, co jsem potřebovala, a tak jsem spěšně vypochodovala z kanceláře.
Okamžitě jsem zavolala na číslo údajné paní Čermákové a domluvila si s ní schůzku v kavárně Modrý plamen. Následně jsem se od paní Čermákové dozvěděla, že se jí před měsícem ztratila dcera Iveta."Víte, má dcera byla vždy, tak poslušná, nikdy s ní nebyly problémy. Pokaždé, když měla, být mimo domov dala včas předem vědět a tentokrát ne." Ale což naplat ani policie na její prosby nereagovala, a tak se rozhodla vyžádat o pomoc soukromého detektiva Kvida Patera. Kvido jí pomoc přislíbil a začal pátrat na vlastní pěst. "Jediné, co mi stihl říci, bylo, že pokud se to potvrdí, je má dcera v Rusku a je v nebezpečí. A tak jsem jej usilovně žádala, ať mi zachrání mou holčičku. Kdybych věděla, že dostanu i jeho do svízelné situace nenaléhala bych dále. Ale kdybyste věděla, jak bolelo, vědět, že mé dceři je právě teď ubližováno."
Po tomhle rozhovoru jsem již neváhala a hned jsem zavolala na komisařství s prosbou o pomoc. Mé žádosti bylo vyhověno samotným kapitánem, který mi oznámil, že se sejdeme na letišti a pojedeme tedy do Ruska s patnácti člennou ozbrojenou zásahovkou. Byla jsem nervózní, právě jsme se chystali do samotného liščího doupětě všemožných grázlů ruské mafie. Opravdu to nebylo jen tak!
Když dorazíme do blízkosti uvedené adresy z lístečku, hned nám dojde, s čím tahle organizovaná skupina kšeftuje. Ano, je to obchod s prostitucí. Usídlíme se v motelu, kde je vidět na příslušnou vilu, nejprve vyčkáváme a pak se rozhodneme, pro zásadní plán dva členové zásahového týmu se budou vydávat za zámožné zájemce o chvilkové zašpásování s dívkami. Další tři muži jim budou dělat ochranku a zbytek týmu bude rozmístěn v přestrojeních po blízkém okolí. Doufáme, že to vyjde a nic se nepokazí, to by pro dívky totiž bylo moc zlé, mohli by jim pak ublížit anebo hůř zabít je, aby se zbavily nepotřebných svědků.
Těsně před zahájením plánované akce se před vilou v přestrojení za pasáka objeví Kvido a předvádí svéráznou etudu "Jsme tu a raděj s námi spolupracujte, věd víte aký jsme my v Rusku."
Mafie si ovšem nechce nechat líbit takovéto jednání. A začínají na Kvida střílet."Co teď?" zděšeně vyhrknu."To jsme potřebovali" "Nechápu" "Udělal nám aspoň volavku." Kapitán zadává povel k rychlému nasazení. Všechno jde ráz na ráz. Díky Kvidovo extempore vlastně máme možnost proniknout do vily, kde jsou násilně drženy mladičké dívky nucené k prostituci.
Zátah opravdu vyšel, jsme za to skutečně rádi. Podařilo se nám chytit osmnácti člennou organizovanou skupinu gengstrů a zachránit devět celostátně pohřešovaných českých dívek.
Mezi nimi i Ivetu, která nám následně vyprávěla, co se jí vlastně stalo. Jednoho večera po hádce se svým přítelem se rozhodla jít pobavit na nedalekou diskotéku, kde se seznámila s jistým Máriem, se kterým strávila noc. Ovšem druhého dne si nic nepamatovala. A zjistila, že je v pokoji bez oken, dveře jsou bez kliky a druhé vedly do koupelny a na záchod. Musela by být úplně hloupá, aby jí nedošlo, že je ve velkém průšvihu. A pak za ní přišel Ivan Varga hlavní boss gangu, který jí stručně bez obalu, slovy sprostými a nevybíravými vysvětlil, co jí čeká v následujících týdnech. Prohlásil, že jestli s ní budou spokojeni, tak jí nechá propustit, a zároveň sebral Ivetě veškeré její doklady. Její život v posledních týdnech byl dost jednotvárný.
Dny prospala ve sklepní místnosti ve vile a na noc ji spolu s ostatními dívkami převáželi na parkoviště a nabízeli odpočívajícím tirákům. Byl to vážně smutný příběh, a každému bylo jasné, že dívky, jež jej prožili hned tak na něj nezapomenou!
Na druhý den jsme již byly v Česku na letišti Ruzyně."Ehm, Kvido nezajdeme si na kafe?" "Tak fajn"příjemně jsme si povídali a já už jsem se nadechovala k patetickému projevu, ale Kvido mi to všechno zkazil."Víš, jak indián pozná, že je velký sucho?" "Ne nemám tušení"
"Když se mu práší za kánoí!" "Dobrej" okomentuji vtip, potulně se usměji a pomyslím si; Ach jo!