Výlet do Paříže

Nasedáme s kamarádkou do KAROSY a vyrážíme vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím.
Sedačky jsou úžasné jen trochu rozvrzané a sem tam vykukuje péro. Řidiči také nevypadají vůbec špatně. Právě se nám představují:,,Já jsem Jirka Vomáčka a budu teď řídit, kdyby vás napadlo si během dvoudenní cesty zpívat, tak na to rychle zapomeňte!" ,,Trochu protivný, ale na první pohled fajn chlap." Říkám kamarádce Martině, která mě hned okřikuje: ,,Pšššt už se představuje ten druhý..." :,,Já jsem prosím vás pěkně Honza Josef a řídit budu až v noci. Kdyby kdokoli potřeboval na WC dříve, než bychom stavěli na pumpě, řekne to. Komu bude blbě má smůlu,protože pytlíky zlikvidoval německý zájezd. Nějaké dotazy? (hlásí se polovina autobusu) Žádné. Výborně, můžeme vyrazit."
Vyrazili jsme. Karosa je nejúžasnější autobus na světě. Klepe se a vrže jen trochu.
Výhodou u karosy je, že poznáte rychlost i bez tachometru, protože při 50 km/h se mírně třese podlaha pod nohama, při 80 km/h se klepe celý autobus a při 110 km/h na řidiče volá celý zájezd, aby zpomalil, jelikož ze sedaček vystřelují péra.
Cesta probíhá v klidu, půlka zájezdu spí, čtvrtina si čte a ta druhá čtvrtina jen tak kouká z okna. Do té druhé čtvrtiny patřím já, pozoruji míhající se stromy, domy a čáry na silnici. Kamarádka patří do té první čtvrtiny, čte si BRAVÍČKO a přitom má ještě pecky v uších. Já takové blbosti nečtu, radši si přečtu ENIGMU, ale ani tu bych nečetla, protože se mi v autobuse dělá při čtení špatně a ten druhý řidič říkal, že pytlíky spotřeboval německý zájezd. Nebudu to riskovat. Svoje pytlíky jsem si totiž nevzala. ,, Je tu první zastávka." Hlásí řidič Jirka Vomáčka vysoký a udělaný brunet s knírkem.,,Máte na to 15 min." říká zakrslý a vyhublý zrzek Honza Josef.
Zastavili jsme ještě v naší krásné zemi. ,,Je to první a poslední zastávka u nás, tak si šetřete ojra." Dává nám dobré rady zakrslík Pepa, jak mu začala říkat celá výprava. Kámoška si odskočila a já si dala horkou čokoládu z automatu. Kolem mě projdou nějací dva kluci přibližně v mém puberťáckém věku:,,Aaaaa holčička si dává kakalíčko." Šišlají na mě. Přichází kámoška a ti otrapové ji zmerčili:,,Tohle je jiný kafe." ,,Vodprejskni!" odpálkovala je kámoška a přišla ke mně. Koupíš si ještě něco jiného kromě kakalíčka?" šišlá na mě a směje se. ,,Jo, nanuka." Odpovídám. ,,Odjeeezd." Upozorňuje nás zakrslík Pepa na konec ,,čůrající" přestávky. Všichni nastupujeme zpátky do autobusu. Já s nanukem, ale je tu malý problém... ,,Do autobusu se s nanukem nesmí!" kárá mě Jirka Vomáčka. ,,Dobře." Odpovídám polohlasně, protože z Jirky Vomáčky jde strach.Rychle dojídám nanuka, který je studený, jako psí čumák. Dojezeno a tyčku vyhazuji do blízkého koše.

Vyrážíme na další etapu naší cesty do Paříže. Kámoška si opět čte bravíčko a poslouchá nějakou PINK! Vůbec ji neznám, já poslouchám mistry, jako Mozart, Bach,J.J. Ryba apod. To jsou opravdoví muzikanti! Opět zírám z okna a už se začínám vrtět a kroutit na sedačce. ,,Co děláš?!" ptá se mě nazlobeným hlasem kámoška. ,,Bolí mě zadek a nevim jak si sednout."odpovídám. Konečně jsem se jakžtakž uložila a pomalu usínám...
Probuzení je příšerné! Autobus kličkuje sem tam a snaží se vyhnout všem autům ještě na české dálnici. ,,Co se děje?!" ptám se ustrašeným hlasem kámošky, která se drží sedačky před ní zuby nehty.,aby nespadla do uličky. ,,Já nevím..." odpovídá s vystrašeným výrazem na tváři. V autobuse panuje hysterie, strach a chaos. Řidiči nemůžou autobus umanévrovat a stále kličkují na silnici. Každý se něčeho drží,ale já seberu odvahu a jdu se podívat,co se děje.,,Kam jdeš?" ptá se kamarádka. ,,Jdu se podívat dopředu..." odpovídám a jdu směrem k řidičům, kteří s volantem točí, jak se dá, ale autobus si dělá, co chce... Snažím se řidičům pomoct, ale nejde to. Najednou před námi spatřím náklaďák!
Probouzím se v nemocnici. ,,Kde je kámoška, co se stalo?" ptám se sestřičky, která je u mé postele a kouká lítostivě na mě. ,,Jeli jste na zájezd do Paříže¨,autobus se srazil s nákladním vozem. Přežila jsi jen ty." Po takové odpovědi jsem prý upadla do šoku a zastavilo se mi srdce...už napořád...