Valentýn

Budu vám vyprávět malý příběh o klukovi co možná existuje a možná ne. Kluka věčně tyranizovaly jak doma tak ve škole a v životě jak by smet. Neznal něco čemu by se dalo říci láska. Nenáviděl matku odmala a otec byl flegma na vše i na to jak matka skoro ubyla syna. Zato chlapec ten ubohý syn vše si pamatoval a čekal. Byl ve smečce dětí o níž není radno mluvit. Učil se co viděl až uviděl z okna bytu v dejvické ulici jak dva chlapy napadly dívku jeho kamarádku. Odešel od okna čímž se rozběhl a skočil. Vyskočil z prvního patra a dopadl na hromady malých dlažebních kostek. V tu chvíli mu ruplo v hlavě a přestal cítit bolest a začal jen cítit svou nekonečnou nenávist a tu sladkou zlost jež ho začala pohánět. Vyběhl proti dvěma chlapům a v ruce měl dvě dlažební kostky. Po tom prvním vrhnul dlažební kostku a on se svalil na zem kde se začala tvořit kaluž krve. Kluk kterému ve smečce nijak neříkaly než jen „hej ty“ se vrhnul potom druhem chlapovi. Mlátil ho a mlátil dlažební kostkou. Chlap se ohnal pistolí ale skončil na zemi. Bezejmenný chlapec ho nenechal a mlátil jej dal i když z chlapa tryskala krev pří chlapcově úderu. Bezejmenný chlapec bez ustání mlátil a mlátil do chlapa dlažební kostkou i když byl chlap už dávno mrtvý. Chlapcovo nádherné bílé oblečení bylo cele od krve tak jako jeho vlastní tělo. Ten první chlap se začal probírat, ale pro něj už bylo pozdě. Chlapec už byl vrah tak bez slov vzal ze země zbraň do ruku a odjistil ji. Kroky chlapce došly k chlapovi a ozval se ohlušující vystřel. Tělo dopadlo na mrazivou zem a poté zacinkala nábojnice. Chlapci v ten den bylo patnáct let a stal se vrahem. Dostal pro něj ten největší dar získal si jméno, stal se pravou rukou šéfa smečky a získal lásku své krásné kamarádky Katky. Už to nebyl bezejmenný vrah ve smečce ale Valentýn pravá ruka šéfa. Proč Valentýn? Protože ten den co se narodil a pak mel své vražedné narozeniny tak to byl den Svatého Valentýna. Valentýn měl později svou dceru Julie jež byla … ale co vlastně neb jsme to co jsme.