Hroby snů

Jdu na pohřeb těch snů,
spletených jako pavučiny,
kdepak, žádné hrdinské činy.

Stojím nad hrobem ručně tesaným,
nad tím stínem klamavým.

Sama jsem do něj vryla tvá slova,
na zem skrápěnou slzí písek padá.

Drolí se stejně jako ty sny, plány a touhy,
krásy nocí spředené,
všechny pohádky jsou již pohřbené,
sliby na troud spálené.

Stojím nad hrobem, šaty slzami smáčené,
jako vandal chci rozbít ty náhrobky kamenné,
jež bolestí se zdobí
a duši mou jen hubí.