Krajina ledu

Jak viděls padat z nebe slzy ledu,
co střepů zla lze najít v nich
proč v nitru jsou, co v nich jedu
a slza padá za každý hřích.

Coť povodeň bohem seslána
uvrhla nás v zatracení,
leč slib slibem z neznáma
a rudé krůpěje vytracením.

Coť kdys klam,
nyní skutečnost klepe na dveře
a ve dveřích hejno bílých vran,
ač černé pod povrchem záře.

A oni jsou.
Voda tříští o ulici
když zlověstnou tou hrou
hledáš svou ztracenou svíci.

Hledej přec!
Nacházíme každý v nás,
přec netaje každá věc
a utopit se lze vždy snáz.

Svět není chladný.
Ač padá led z oblohy,
toť led zrádný,
když nebe plno zloby.

Co slza, to člověk.
A jen my je můžeme ronit,
neboť tvárný náš věk,
a osudu tvář sotva pozdě honit.