Paní noci

Nocí zrozená, smutkem oděná
jde nocí osamělá žena.
Jde, běží nocí bezednou
její obavy však nepominou.
Přes obličej závoj tkaný z černých pavučin,
kůže smrtelně bílá
a před ní pouze stín.
Nedoufá, nevěří
už nikdy ho nespatří.
Vše co kdy měla,
v jediném okamžiku pohřbila.
A tak kráčí noc co noc stínem svým,
dokud se neshledá se svým pokladem jediným.....