Předjaří

Ještě se studený vítr po polích prohání
a přesto ta pole příští úrodou už zavání.
I zem má svoji typickou vůni.
Jako voda ve stojaté tůni,
nebo květ starého akátu,
či tisk čerstvého plakátu.

Poslední zbytky rozbředlého sněhu
mění svoji váhu
v tolik z jara potřebnou vláhu,
ze které každý kořínek všech rostlin
čerpá pak svoji sílu,
o kterou se dělí s květem nad zemí.

Ten věčný koloběh života- věřte mi -
mě každým rokem znovu uchvacuje.
I když kdekdo tuhle dobu zatracuje
já znovu a znovu těším se na ni.
Je totiž předobrazem jarních květů
a letního zrání.