Královna noci

Potkal sem jednu lampu
říkala mi pod za mnou
za mou synu!!
ukážu ti světlo
co vypálí ti zorničky
co rozetne tě na půl
co dovolí ti
trhat křídla andělům

Tak sem za ní šel
a koukal jí na kozy
byla to lampa
cinkají vagóny
vagóny utrpení a neštěstí
a pořád nikde nebylo
štěstí a světlo..

došli sme na nábřeží
kde ležela mrtvola
zabitá trubkou
ženská co zahnula
chlap co chce život utnout

ona se sarkasticky zasmála..
a obejmula mě..
jako světlo objímá tmu
jako láska zabíjí
jako realita snů
co vědomí navíjí

pak přišla tma
čas vystřízlivění
ona tu není
ono tu je
on mě zabíjí
a ona
ani trochu nelituje

chytl sem se na její aroma
její duši
plechovou duší
plnou měňavých elektronů
co mě tu smaží
jako žízní
proroka v poušti

už tu není nic
samota prázdnota
utrpení, smrt
a nic víc

a ona se směje
vrací se zpátky
s úchylným chtíčem
perverzní touhou..
vzít někoho bičem

Stojí tam lampa
sama královna noci
krásná lampa...