Já barvu přiznávám

modrou - vodu v dlani
stékající v moře po prameni
vzduch nad obzorem sluncem osvětlený
myšlenku čistou co nevede k ublížení

hnědou - adresu zrození i skonu
zelenou - oázu klidu v každodenním shonu
bílou - nevinnost barev v jejím zlomu

PS: vždyť barvu přiznávám
tak proč se odívám
v černou barvu smutku
jež neprospívá duši
a není v ní vskutku
nic z toho co mi sluší