Rozehřáté lože.
Přespříliš žhnoucí paže ovíjím kolem tebe.
Kousni si...
Třešeň z mého ucha,
visí a přímo se nouká
jenom tvým rtům.
Polibky pak na tvém krku
vyložím celou velkou arkánu-
od Blázna po Svět.
Aleister Crowley bude ti závidět
ty nové symboly- otisky po zubech...

Za svitu hvězd co po staletí
ozařují osudy
a nepatrně cukají před tím svým...
Chutnej ze všech mých živlú pěti
a já přikryju tě světlem, kterým má kůže svítí.

Jsem tvůj plevel, jsem tvé kvítí-
budeš se mi muset vyrvat,
když přejíš se mými čáry.
Dokázal bys mě pak vyhnat?
Když tak rád se necháš hladit mými ortonoxně monogamními spáry?