Večernice a Kasiopea

Je první a poslední,
je zvláštní a nestálá,
je pokaždé jiná a nevšední.
A když k ní vzhlížíš
ve svitu pouličních lamp,
na co asi myslíš?
Lásko, tolik Tě miluji...

Prstem kreslíš souhvězdí,
pět hvězd nás dvou - nás zamilovaných.
Do nebe rychlík nejezdí,
ale já Tě tam jednou vezmu.
Lásko, na co teď myslíš?
Na kolena klesnu
a povím Ti, jak Tě miluji...

Ale Ty jen vzhlížíš k noční obloze.
Večernice a Kasiopea - hvězdy v milostné poloze.