Zasněná

Vždy ráda z okna hleděla,
pozorovala ptáky, hvězdy...
Avšak tušila,
že krásný pocit není navždy.

Bála se nutného rozhodnutí,
možného odmítnutí,
nikdo ji nepřinutí,
probudit se z krásných snů.

Jako dítě na dospělost se těšila,
problémy starců řešila,
více jak oni hřešila,
ale teď je to pryč...

Myslí na něj ráno,
tak už je to dáno.
Permanentně celý den,
vysní si tak krásný sen.

Pak trpí jeho duší,
a když něco tuší,
ničí ji mnohme více,
skončí jak vyhaslá svíce...