Sieť pravdy lživé

"Vše ať je tak jak má být,
Ať nic už se nemění,
Ať pravda už nelení
A rozhodí svou kouzelnou síť"

Tak pravila za dávných věků
Jedna z hlavních kouzelnic,
Za pomoci hrůzných skřeků
Očí, hmyzu, pijavic...

Když začal vřít ten strašný jed
A bublat, praskat, třást.
I s tvrdým srdcem jako led
Přestalo se ihned krást.

Jen pravdu lidé vypouštěli z úst
A jazyky nemotala prachsprostá lež,
Všichni vrahové drželi půst
A ze ctností stavěla se vysoká věž.

Tak to byl onen Ráj! Ta bájná krajina,
Kde jeleni s motýly létají lesem.
Že někde to končí a někde začíná,
Na vlastní kůži pocítím časem.

Začíná v mé mysli, když zavírám víčka,
Když s peřinou po bradu usínám,
Když mamka na dobrou noc líbá mi líčka,
Když ve snech na bájnou krajinu vzpomínám.

Končívá, když slunce s měsícem se vymění,
Já s falešnou nadějí musím tu žít:
"Ať pravda už nelení
A rozhodí svou kouzelnou síť."