Botička

Byla jedna botička,
Škrpál jí říkali,
Chyběla jí tkanička
A sestru jí nedali.

Ta bota sama když v noci spí,
Vzadu ve sklepě tmavém,
O sestřičce tajně sní,
A přeje si ji právem.

Neboť každá bota by měla mít
Bratra nebo sestru,
Aby mohli s pánem jít
A hledat správnou cestu.

Ale ne jen všechny boty
By měli dostat dar
Ať už lidé, póly či noty,
Každý by měl mít svůj pár.

Pár, to kouzelné slovíčko,
Co přičaruje dobrotu,
Láskou zaplní srdíčko
A odvane pryč samotu.