Woo-doo story

,,Už toho mám plné zuby!" Vykřikla slečna Lovespoonová a praštila listy o složku. ,,Už se nenechám do nekonečna ponižovat." Pracovala jako manažerka, ošem její nadřízený, pan Thomas Loid, s ní zacházel hůř než se sekretářkou. Ale nejen s ní, ostatní podřízení na tom nebyli o nic líp.
,,Souhlasím s tebou Jill" přidala se k ní Keira Layerová, její spolupracovnice a kamarádka.
,,Kdybychom ho mohli alespoň nějak potrestat". Zapřemýšlela nahlas Jill. ,,Něco, aby pak litoval, prostě..."
A tak šly dny. Den co den Jill přemýšlela nad něčím, co by jejich šéfa přimělo se chovat lépe. Jednoho nudného odpoledne narazila na článek v novinách. Byl věnovám woo-doo. ,,Keiro! Pojď sem, rychle!" Zavolala ji. ,,Podívej". Společně si celý článek přečetly a v hlavě se jim objevil tentýž nápad.
,,Nepřipadá ti to ale dětinské?" Vyptávala se Keira. ,,Přece jen jsme dospělé..."
,,Dětinské?! To on se chová dětinsky! Jako malé rozmazlené dítě, a my budeme ty tetičky, co se ho pokusí napravit."
,,Tak dobře, sepíšeme seznam:"

1. SVÍČKA
2. ZÁPALKY NEBO ZAPALOVAČ
3. KOUSEK Z OBLEČENÍ
4. VLASY, NEHET NEBO NĚCO HODNĚ OSOBNÍHO
5. ŠPENDLÍK, NEJLÉPE JEHO VLASTNÍ

A tak se daly věci do pohybu. Keira sehnala svíčky, od každé základní barvy jednu a ještě zápalky. Jill Lovespoonová se také činila. V nestřeženém okamžiku vběhla do kanceláře a střihla štítek z obleku pana Loida. Na jeho nástěnce pak vzala dva modré špendlíky. Teď už zbývala jenom jedna věc - ta nejtěžší - sehnat vlasy.
,, Jak to ale uděláme? nemůžeme přece za ním jen tak přijít a říct: "Pane Loide, byl by jste tak laskav, a dal nám pár svých vlasů? Uděláme si z nich vaše woo-doo."
,, Ovšemže ne!" přerušila ji Jill. ,,Na něj musíme jinak, chytře! Když jsem se mu jednou hrabala v zásuvkách a hledala ty špendlíky, narazila jsem na jeho zápisník a pokud si dobře pamatuju, právě dnes by měl navštívit svého kadeřníka." A jak Jill řekla tak udělala. V její nenávisti ji nemohlo nic zastavit, ani Keiřina rozumná slova, ať toho nechá dokud to ještě jde...

,,Dobrý den, pane Loide!" pozdravila Jill když vešla do kadeřnictví.
,,Brej den!" Odcelk Loid.
,,Dobré odpoledne, přejete si něco?" Ozvalo se od pultu. Promluvila milá, usměvavá kadeřnice.
,,Oh, ano. Mohla by jsem se u vás objednat? Nejlépe na pondělí příštího týdne".
,,Okamžik, podívám se...A, anoto mám volno, bude vám vyhovovat pátá hodina?"
,,Ano, ovšem." Přisvědčila Jill a doufala, že se kadeřnice na chvíli otočí.Štěstí stálo při ní a tak o pět minut později vycházela ven i s Loidovým pramenem vlasů.
,,Jill, poslyš. Já už v tom pokračovat nemíním. Nechci nikomu ublížit, mstít se nemá. On se jednoho dne vytrestá sám". Řekla Keila, když už bylo vše připraveno.
,,Cože?! Ty chceš couvnout? Teď?!!"
,,Promiň, ale já nemůžu" řekla Keira, otočila se a chtěla se připravit k odchodu ,,zašlo to moc daleko, nechci mít nikoho na svědomí. Promiň..." Dořekla větu a odešla.
,,Tak si klidně jdi! Uteč! Jako zbabělec! Já se ale zahnat nenechám!" Křičela za ní Jill. Popadla vosk se zápalkami a vytvořila malou postavičku. Dovnitř dala štítek z oblečení a vlasy. ,,To máš za to všechno, co jsi mi kdy udělala!" Zašeptala a zabodla mu špendlík do pravé ruky, pak do nohy a nakonec do srdce.
Druhý den stála u dveří kanceláře sanita. ,,Co se stalo?" Zeptala se Jill když vešla.
,,Nevíme" odvětil záchranář ,,zničeho nic začal krvácet z rukou i nohou, ale je stabilizovaný a vezeme jej do nemocnice. Pan Loid měl štěstí v neštěstí, ještě chvíli a nepřežil by to.
Jill se jen ohromeně dívala za sanitkou jak odjíždí.

Jill se nesmírně ulevilo a konečně mohla klidně spát. Všechen vztek byl ten tam. Ráno jí nedělalo problém se usmívat na všechny a občas si i zazpívala jen tak pro radost.
,,Ahoj Keilo! Že je dneska krásně?" Usmála se.
,,Ahoj Jill. Vidím, že jen záříš štěstím."
,,Ano! Od té doby mám skvělo náladu! Dostal co si zasloužil".
,,A není náhodou ta tvoje "skvělá nálada" způsobena pomstou?" Přimhouřila Keila oči proti ostrému slunci.
,,Hloupost! I když pomsta je skvělá věc!" Zasmála se Jill.
,,Já tě vůbec nepoznávám..."
,,To je tvůj problém!" Jillin tón hlasu už vůbec nebyl příjemný ,,a dej si pozor, aby se ti něco nestalo, nikdy nevíš jestli zrovna někdo nedělá tvoje woo-doo!" Jill se otočila na podpatku a odešla. Keila tam zůstala jen ohromeně stát neschopná slova.
,,Áááá!" Z kuchyňky se ozval mučivý výkřik.
,,Jill! Co se děje?" Keila tam doletěla a uviděla Jill ležící na zemi, jak jí z ruky vytéká krev.
,,Hrozně to bolí! Pomoz mi!" Křičela.
,,Ale jak..." Keila ani nedokončila větu a zděšeně pozorovala jak jí krev začíná vytékat i z rány na noze. Pak si vzpomněla na to woo-doo. Už bylo pozdě něco zachraňovat. Jill začala krvácet z hrudi a pár vteřin na to byla mrtvá.
O týden později stála Keila ned jejím hrobem a přemýšlela, co by se asi stalo, kdyby se jí podařilo od toho nápadu s woo-doo Jill odvrátit.
Přemýšlela, jak musí být paní Lovespoonové, její matce.
A přemýšlela, jak by to bylo, kdyby se k ní tenkrát přidala a neodešla. Ležela by tady vedle ní? To všechno byly otázky na které neznala Keila odpovědi. Jedno však bylo jisté, z pomsty nikdy nevzejde nic dobrého. Keila už to věděla, jenže, za jakou cenu?

The end.