Rybička maličká

Slzy kanou
a ztrácejí se v moři,
v moři plném ryb.
Rybička maličká lapena do sítí,
do sítí upletených z citu.
Mrská se neznaje příštích dní.
Sítě ji pohltí nechtě ji pustit
a rybičce je v nich dobře.
Důvěra k rybáři,
že ji navždy bude chovat ve svém rybníčku
je naivně bezměrná.
Rybář rybičku hladí,
hladí ji po ploutvích.
Ona jej laská svou slizkou tlamičkou.
Rybička má rybáře a rybář má rybičku
a oba mají rybníček,
malý zelený rybníček,
jejich myšlenek deníček.
V tom se rybář rozpomene,
že zanechal štiku u pramene.
Spěchá štiku odehnat,
její žalostné sténání
je však slyšet odevšad.
Kterou si jen vybrat,
rybičku maličkou
nebo štiku od pramene?
A chovat ji až do smrti
v rybníčku, tam u kamene.
Slzy kanou,
ztrácejí se v moři,
v moři plném ryb.
Mezi nimi rybička
nevěda kam jít.
Kam, aby ji nesemlel vír?
Vír přece jednou zmizí,
kolik je takových rybiček,
které pozbyly veselých vizí?
Vizí do budoucna,
kdy nebudu už sama,
samotinká kráčet tmou.
Před vírem se chránit
už jedině ve dvou.