Lelkování

Hebounce broukají barokní valdhorny,
před svíčkou třpytí se révový mok,
vrcholek pohody-jakkoli ponorný,
v plusových hodnotách zpomalil krok.

Lehce si skotačí příjemné myšlenky,
obraznost lákají,chtějí si hrát.
Nápady rojí se jak v trávě sněženky.
Ještě ne vstávat a ještě ne spát.

Zas malým douškem si zavlažit vědomí,
zhluboka nadechnout večerní vzduch.
Zpomalit,spočinout,když nás nic nehoní,
přes obzor nepustit obvyklý ruch.

Vzpomínky promítat na plátno okolí.
Přebírat,přemítat,nespat a snít.
Dík za to že jsme a že nás nic nebolí,
jen tak si lelkovat,v sobě se skrýt.