Motýl

Jdeš si po mostě, oporu hledáš,
koukněš dolů, nohu zvědáš.

Ptáš se proč? Proč to dál nejde?
Přátelé pomůžou? Z pomoci sejde...

Si v tom sám, sny ti zemřely,
všichni ti věřili, ale neměli.

Ohlížíš se zpět, marně vzpomínáš,
Z dola slyšíš řev, ten už nevnímáš.

Nic ti nezbývá, jen smutný pohled.
Tak už nemysli, aspoň se proleť.

Kdo tě má rád? Nikoho nenajdeš.
Zavíráš oči a ruce roztáhneš...

A jako motýl poletíš dál...