Klam

Zmatená, malá světla dne
Ve větách králů, spojenců
Nakonec pravda zůstane
Pohřbená v rovech do věnců

Něco tam rudě v noci žhne
a jejich kostmi prokvétá
Mrtvým to zdá se hamižné,
když zabije blázna tableta

Oni to jenom nevědí
a kdysi by pravdu měli
Proč vyryto je do mědi,
že mementa život upíjely?

Nemyslet nikdy na jiné,
kteří se o to neprosí
Kletba nás potom nemine
I jim stáří svoje vzalo si.