Malá víla

Baletka, tančící v noci na stezkách
pozpátku-
sbírá své kroky zpátky na špičky
jako v černobílým filmu
a dým z hor stoupá
jako z cigarety milence
vzhůru ke hvězdám...

Ztracená, malá, bledá-
žínka z makového květu.
V rudých šatičkách
čeká u studánky na vlka
s krabičkou s cukrovím...

Jmenuje se třeba Dorotka, Sidhé, taky Přehezká
pro pohádku-
proto jen z bláta nosí střevíčky
a had na prsa jí dávno přilnul-
né proto, že by byla hloupá,
ale krmí ho korálky z růžence
ohmataného od starých dam...

Zmatená až jí je běda-
dopisuje kamarádům z jiných světů
a touží po pěti černých kočičkách,
co tahaly by jí ve skořábce z ořecha,
s kytičkou v ruce za milencem bláhovým...

Držím palce malá vílo,
ať ti tvé ideály nikdo nevezme-
alespoň vy vymyšlené děvčátka
můžete čarovat po svém...