Nox Mysteria
autor: Donar tyrvloženo: 09.10.2011sekce: básně
Rozehřáté lože.
Přespříliš žhnoucí paže ovíjím kolem tebe.
Kousni si...
Třešeň z mého ucha,
visí a přímo se nouká
jenom tvým rtům.
Polibky pak na tvém krku
vyložím celou velkou arkánu-
od Blázna po Svět.
Aleister Crowley bude ti závidět
ty nové symboly- otisky po zubech...
Za svitu hvězd co po staletí
ozařují osudy
a nepatrně cukají před tím svým...
Chutnej ze všech mých živlú pěti
a já přikryju tě světlem, kterým má kůže svítí.
Jsem tvůj plevel, jsem tvé kvítí-
budeš se mi muset vyrvat,
když přejíš se mými čáry.
Dokázal bys mě pak vyhnat?
Když tak rád se necháš hladit mými ortonoxně monogamními spáry?
známka 1.00přečteno 316 xhodnoceno 2 x
| Chalis 11.10.2011 10:18 |
| Mně se líbí. Polibky pak na tvém krku vyložím celou velkou arkánu-od Blázna po Svět. To je úžasné ;) |
| Radka.M 10.10.2011 18:11 |
| Ortodoxní monogamní spáry nebývají zrovna slova do poezie. K této básni, která má (pro mě) vážný ráz, je to úsměvné :)A možná proto se mi líbí. |
| Kocour 09.10.2011 21:18 |
| Zvláště poslední sloka stojí za to, super. ;-) |
