Šahrazád

Já vím...
Někdy je těžké nedát mě zabít,
ale ty máš přeci tu mou drzost rád
a kdo by ti pak vyprávěl můj pašo?

Hezky se ulož na lože,
na polštářky-
zavři oči a nech si zdát...

Možná teď někde mladík na pobřeží
zrezivělou lampu dlaní hladí
jemně jako princeznu v hedvábí
netuše, nic netuše...
Možná mladá dívka- jako teď ty- s úsměvem leží
a doufá, že milenec jí nezradí,
chce magií se uchránit toho bezpráví,
tak nad svíčkou večer co večer pálí květy moruše...
Možná dobrodruh teď o život běží
před zrůdou černou, co má pohled hadí-
nevyplujou bez něj námořníci na lodi?
Nebo bude zlým netvorem zardoušen?

Moje pohádky džinové střeží,
dali je mně, však ty chceš mé mládí.
Zlatí a ohniví však netřesou se tvé vlády-
to já chodím je když ty spíš pokoušet...

Já vím...
Nechceš mně nemít.
Mohl bys´ beze mně jěště někdy spát?
Kdo by ti pak šeptal do snů můj pašo?

Pravda je, že vsákla jsem ti do kůže.
Oplakal bys´mně tisíci nářky-
Protože já jsem ti dražší nežli chalifát...