Cháronova kotva

"Je v tobě něco zvláštního,"
řekl jí Cháron,
políbil ručku a usadil
na plující lunu.
Hladila jeho rámě
a druhou brzdila o řeku Styx.
Mezi prsty plula její nevinnost
a mystika jí zhasínala dech...

"Nemlč, řekni něco krásnýho..."
Nektar z fialek ohřeje mu ráno,
když vzpomene jak jí oblouznil
mlhou a doteky, když dala mu korunu.
Pak odvedl jí k podsvětní bráně,
obětovat duši jak nejvyšší pontifix-
doteky vášně, šílenství když neměl jí dost...
Kotva jeho bárky zůstala v jejích rtech.