Pošetilci

Plány věcí budoucích,
až na kraj světa bloudící.
Hrdě a vznešeně,
kdo má se chabě k obraně?

Tu šeptají dva pošetilci,
libá slova do ouška,
že to láska, láska přišla k nám!
Co na tom,
že blázni se jim můžou smát?

Dělová koule do oken,
kdo má se zde k obraně?
Kdo zaspal a měl bdít?
Komu zbývá zas jen snít?

Sklo se tříští, zabodává,
lásku oběť nepoznává.
Střepy se zarývají hlouběji,
vytéká krev touhy a důvěry.

Nic se neděje,
ani lítost, jediný vzdech?
Ne, to neni ten,
kdo marně popadá dech,
kde vytraci se naděje...