Probuzení ze sna...

Šeptáš mi, že je v mých očích duha,

že mám ji jen já a žádná druhá

Přivíráš víčka, tvé řasy se chvějí

a tmavomodrý svět zakrývají.

Jsem sněhová vločka na tvé dlani

a prý zářím jako slunce za svítání.

Na břehu řeky tě objímám paží,

hýčkám tě něhou a tebe to blaží.

Má ústa i dech voní po jahodě

a srdce nám tlučou ve vzájemné shodě.

Řek´ jsi mi to, co bych já říci neuměla:

Má lásko, jsi jako Manon,

jak růže hozená do kostela.

Originální to zrovna není,

však zpříjemnilo mi to ze sna probuzení...