Kousek papíru

Ztratila jsem kousek papíru.
Jen malý kousek,
na kterém byl vepsán mého
života fousek.

Já, v bílých šatech oděna,
čekám ve slunečnicovém poli,
zda přijde aspoň ozvěna.

Nic se však neděje, celá léta
čekala jsem. Na co?
Nevím. Snad, v mém srdci,
které již přestalo tiše tlouci,
byla naděje, že můj ztracený
list papíru někdo našel.

Poblíž slunečnicového pole,
stojí u bílého hrobu muž,
opřen o dvě hole, jehož srdce
může tiše zhasnout už, protože
našel osobu, kterou celý život
hledal.