Láska versus přátelství (psána pro kamaráda, proto ten mužský rod..)

Rád bych se zamyslel nad tak častou otázkou: Co je to přátelství a láska? Je častá, to vím. Ale vyřešil ji už někdo? Může už někdo něco jistého říct? Máme definice? Snad proto dnes napíšu úvahu na právě toto zdánlivě lehké téma...
Co je to láska? Každý o ní mluví. Potkáváme se s ní běžně, to ano. Ale kde? A co znamená? Láska je krásná věc, to bezpochyby... Každý se v životě snad jednou zamiluje. Domnívám se, že láska je hluboký cit, který panuje mezi dvěma lidmi, kteří by pro sebe udělali první a poslední. Láska je něco úžasného, co nepřichází každý den a jen tak neodejde. Jsou to city, které chováme pro druhého člověka,který je zase chová pro nás, s kterým se cítíme tak dobře. Nebo jsou to pocity z nitra nás? Odkud vychází? Jak je můžeme zachytit? Myslím si, že láska ani pořádně nejde vyjádřit na papír. Nechápu tedy, proč jsem dostal toto téma na úvahu, když sám tvrdím, že je to věc, kterou si musí každý prožít sám. Vždyť každý žijeme jen jednou a prožíváme podněty individuálně... :-)
Co takové přátelství? Jak můžeme definovat to? Pravdou je, že média nás o různých druzích přátelství hlásají dennodenně, ale, co znamená, jsem se ještě nedozvěděl. Můžu snad říct, že jsem tak smělý, že přátelství může být jistým druhem lásky, i když k příteli chováme spíše důvěru a náklonnost jiného druhu. Nebo ne? Přítel je ten člověk, kterého si v životě opravdu cením. Je mi vlastně vším. Jak se ale pozná správný přítel od falešného kamaráda? Pozná se to na první pohled, nebo ne? Osobně si myslím, že by mi měl být oporou v životě, rádcem a člověkem, který nezradí. Na druhou stranu očekávám, že mi kamarád nebude lhát a poví mi vše podle svého úsudku, proto by měl být i jistým kritikem. Můžu mu svěřit tajemství a to by mělo u něj zůstat. Jsem přesvědčen, že takových vlastností bych mohl jmenovat spousta. Ale nemá to cenu, vím, že každý, kdo si přečte tuto úvahu, ví, co znamená mít přítele a pro ostatní přítelem být. Za to vděčím všem mým přátelům a kamarádům, proto bych jim tady rád nechal kousek prostoru a řádek v této slohové práci. Díky Vám... Myslím, že takové lidi, bychom si měli držet, a pokud jsou opravdoví, oni se budou držet nás. Přátele si vybrat sice můžeme, ale nevybereme si to, jací jsou. Měli bychom je milovat pro jejich dobré vlastnosti, ale právě tak i pro jejich vrtochy!
Když si představím souboj mezi láskou a přátelstvím, neumím říct, co by vyhrálo. Přátelství je sice silné, ale stačilo by na lásku? Vždyť ta je tolik vrtkavá a nestálá! Zemřeli by, nebo by si nakonec podali ruce? Jsem přesvědčen, že jedno bez druhého nedokáží existovat! Jsou to nerozlučně spojené věci. Nebo je to jen můj názor a zažitý lidský klam? Navzájem se prolínají a potřebujeme je obě! Nebo ne? Obejdu se já jako člověk? Obejde se lidstvo? Obě sice dvě dodávají člověku životní sílu a pocit, že jsou pro někoho důležití či potřební, že někomu na nich záleží. Bez obou by byl život tak chudý! Dlouholeté přátelství se může změnit v opravdovou lásku. Ale myslím, že láska se už nikdy nezmění v přátelství. Bude to více jak přátelství, ale bohužel méně jak láska...
Co má pro mne větší váhu? To nedokážu přesně určit... Ale myslím si, že pro mne mají obě stejnou váhu. Pro mne je nezapomenutelný večer s přáteli u ohně a kytarou. Stejně tak mi v hlavě utkvěly chvíle v blízkosti milované osoby...Obě mě naplňují dobrými pocity a vzpomínkami. Touto myšlenkou končím svou slohovou práci a píšu poslední tečku za mou úvahou.