Velká neznámá

Velká neznámá...

Bloudím...
Po světě plném špíny
S neuskutečnitelným životním cílem:
"Změnit tento svět!"

V cestě beze směru
Na jiné časové ose
Bez pevné půdy pod nohama
A stále putuji vpřed časoprostorem...

Ale všechno je marné.
Lidé se nezmění,
společnost taky ne.
A svět? ... Ach ...

Vtom mi do cesty
vstupuje persóna
Pod jejím krokem
Hoří tráva u cesty.

Tak vzplanu i já.
Nenalezená bez cíle,
Bez myšlenek
A naprosto nepochopená

Myšlenky mi bloudí
Po neznámém člověku.
"Je to..."
Ne. A myšlenka opět mizí...

"Vítej a vyslechni mě
neznámý přivandrovalče.
Vyjádřím se ti prostě
Protože mou duši sužuje strach.

Protestuji!
Proti celému světu...
Demonstruji!!!
Proti amerikanismu a konzumu...

Ale kam mám protesty směrovat?
Kdy a na čí hlavu?
Možná to jsou jen prázdná slova,
Co se roztříští o výkladní skříň.

Není nikdo, kdo by mě pochopil
A podpořil můj názor.
Proč mě odsuzujete?
Proč mě nechápete, lidé..."

"Ahoj!
Já jsem anděl.
Mám však polámaná křídla
A černočerný háv.

Nejsem obyčejný anděl.
Jsem už mrtvý.
Nežiji už několik let.
Lidstvo mě zahubilo.

Jsem anděl Krutosti.
Vládnu zlo a lidským hříchům.
Posílám na lidi zhoubu
A příšernou nenávist.

Nevládnu myslí ani rozumem.
Nikdy jsem nežil v lidském těle.
Nevím, co je to láska, něha
Cit a lidské teplo.

I přes chlad mé duše
U tebe cítím životní nasazení
Jsi tak odhodlaná
Nic tě neporazí.

Bojuj!!!
Bojuj, bojuj, bojuj...
Protože jen Ty a Tvé odhodlání
Mě můžou zničit.

Většina lidí mi dodává jen sílu.
Každá lidská hloupost,
Každá sekunda nenávisti
Mě popohání kupředu.

A přesto bojuj!
Nevzdávej se! A vyhraješ!"
Řekl a zmizel v mlze.
Nikde jsem ho už nenašla.

V hlavě mi zůstala jen spoušť.
Nevím, co teď. Kam dá?
Jako písek mi zmizel
Mezi prsty...

Blouzním? Nebo jen spím?
Co se to děje?
Ztrácím představu o čase.
Mizím ve slovech už minulých.

Snad žiju v jiném světě
Na jiné planetě
S cizíma lidma
A cizími city...

Možná je to svět
Ze snů a pohádek
Pro malé děti na dobrou noc.
Snad dobro zvítězí nad zlem...

No a taky to může být noční můra.
Sen, který protíná realitu.
Ten úděsný přelud noci,
Neexistující něco ve tmách.

Ráno se probouzím,
v okně jsou ty známé mříže.
Já ležím přivázána okovy
na úzkém lůžku psychiatrické léčebny...