Vyznání po čtvrt roce..

Miláčku, pořád vzpomínám na naše první sblížení. Jak ses mě poprvý dotknul, tak přeskočila ta osudná jiskra, která ve mně rozpoutala obrovský požár citů, tužeb a vášní. Přesto, že jsi nebyl tak úplně sám, tak jsem z Tebe cítila obrovskou osamělost a díru, kterou jsem se rozhodla, alespoň částečně, zaplnit. Začla jsem se najednou na věci dívat úplně jinak. Moje oči prozřely a začly vidět něco, co ještě nikdy neviděly. Až s Tebou žasnu, jak dokáže být muž něžnej, hodnej, citlivej, jak dokáže sebe až do krajnosti obětovat a jak si dokáže ženy vážit. S Tebou mi došlo, jak je jazyk strašně omezenej, že nedokážu slovy vyjádřit, co přesně k Tobě cítím. Tak se to aspoň snažím dohánět doteky a jinými skutky lásky. Je to pro mě silný kafe, miláčku, a přeju si, ať to nikdy neskončí. Miluju Tě *