Pohladím Tě. Ne proto, že to většinou milenci dělají, ale proto, abych Ti svými prsty řekl: "Mám Tě rád." Když s Tebou budu mluvit, budu se Ti upřeně dívat do očí, ne proto, abych poznal, kdy nemluvíš pravdu, ale proto, abych v nich vyčetl něco, co se mi bojíš říct. Budu se snažit, aby Tě pohled mých očí utvrdil v tom, že se nemusíš bát mi cokoliv říct. Když se vzbudím a budeš mi ležet na ruce, nebudu se ji snažit vytrhnout, abych Tě nevzbudil. I kdyby mi měla ta ruka upadnout. Budu trpělivě čekat, až se vzbudíš a uvidím Tvůj první pohled do nového dne. A budu moc šťastný s pocitem, že právě tento první pohled patří mně. A než se vzbudíš, budu si prohlížet Tvůj krásný, jemný obličej, řasy, obočí, rty. Když budeš jíst něco sladkého, půlku Ti toho sním. Ne snad proto, že bych byl hamoun, ale proto, abys neměla výčitky svědomí, že jsi toho zase tolik snědla. Když budeš nemocná, nebudu se bát Tě políbit, klidně budu stonat s Tebou. A to všechno, protože Tě miluju, upřímně a opravdově. Nejsi dokonalá, máš své chyby, to samozřejmě vím. Ty chyby však láska přehlíží, proto pro mě téměř dokonalá jsi. Jsi pro mě slitina těch neušlechtilejších kovů, co znám. Tolik krásných a obdivuhodných vlastností máš, ať už jsou to zájmy, zvyky, či povahové vlastnosti. I když jednou zestárneš, Tvé vlasy budou protkány stříbrem a nebudeš tak krásná jako teď, stále Tě budu milovat, protože tělo je věc pomíjivá, která jednou zetlí. Tvoje duše bude ale zrát jako víno a nikdy neumře. Děkuji Bohu za to, že jsem Tě směl potkat. Že jsi vstoupila do mého života a naplnila jej. Dala jsi mému životu smysl, který jsem postrádal, dala jsi mým krokům směr. Jsem ten nejšťastnější člověk na světě, když vím, že ne každý tak silnou a opravdovou lásku pozná. Jsi moje láska.. Jediná na světě, pravá, trpělivá, dech i rozum beroucí. Moc Tě miluju, lásko moje..
