Krutá nejistota

Sněhové vločky se k zemi pozvolna snáší,
předzvěst, že královna zima pozvolna ovládá zemi naši.

Je to jako náznak toho,
co mezi námi vzniklo.

Je to zatím plaché,
jak tající vločky na čele.

Bojím se, že sníh roztaje
a s tím skončí i to krásné, nevinné.

Chci si Tě užít,
dokud je čas,
chceš-li i Ty,
ptám se opět a zas.

Nechci nic pokazit
a to kouzelné zaplašit.

Všechno může být jinak,
bojím si připustit,
je to jako sen,
který se ještě zdát nestih.

Bojím se o Tebe,
lásko má křehká,
že přijdu o Tebe
a budu zatrpklá.

Už nechci dál v nejistotě být,
ale Tvůj život se svým spojit..