Anděl smrti
autor: Bloomvloženo: 12.02.2011sekce: básně
Neměj strach a podej mi ruku,
na cestu poslední šíp je už v luku.
Neměj strach a odhoď šaty,
jak jsme sem přišli, odejdem taky.
Usměj se na mě a udělej krok,
napij se vody poslední lok.
Usměj se na mě a dej mi srdce,
i když vše vypadá hořce a trpce.
Všichni tě milují a přejí ti štěstí,
slzy jim padají se sevřenou pěstí.
Myšlenky na tebe s pocitem blaha,
že život svůj žils nejmíň za dva.
Minci do dlaně s láskou ti vtiskli,
pro převoz přes řeku, abys měl jistý.
Na cestu dalekou tóny ti hrají,
ve vzpomínkách svých všichni tě mají.
Nejsem moc oblíben, přesto být musím,
pocity smutku pokaždé dusím...
Těžko se žije s takovým údělem,
pro každého na světě být jeho andělem...
Tak neměj strach a podej mi ruku...
známka 1.00přečteno 524 xhodnoceno 3 x
| Angela 15.02.2011 09:08 |
| pěkný závěr |
| Bloom 14.02.2011 18:36 |
| Díky moc:) |
| Elena Goldstein 14.02.2011 00:16 |
| Nádhera! Dala jsem za jedna! :) |
| Bloom 13.02.2011 20:15 |
| Díky:) |
| papaya 13.02.2011 19:23 |
| Andělé a smrt jsou věčné téma...:-)celkem příjemně podané...obzvlášť pěkné:Nejsem moc oblíben, přesto být musím |
| Sisinka 12.02.2011 22:10 |
| To se mi moc líbí! :-) |
