Ty ...

Padá kapka z nebe na zem,
já připadám si jako blázen.
Jak lásku svou mohla jsem ti dát?
Když ty jsi nebyl schopen mě milovat?
Proklínám lásku, proklínám tebe,
když den mění se v tmavé nebe.

Proklínám tvá ústa, která jen mlčí.
Tvé srdce, které je zase o vrstvu ledu tvrdší.
Jak jen ti to mám říct?
Tak už táhni! Ať už jsi pryč!
Nechci tě vídat, nechci tě znát,
ty totiž nejsi schopen někoho mít rád!

Mé srdce sténá, cítí jen žal, ty neměl bys žít dál!
Slzička po tváří stéká však dál,
proč jsi mi, proč jsi mi, stále jen lhal?
To bylo keců, ať kámoši jsme dál,
ale já nechci nechci v tvé lži žít dál!

Ty tohle nechápeš, už tě nemám ráda,
tentotkrát to budu já, kdo ukáže ti záda!
Ať navždy jsi sám, ať nikdo Tě nechce,
život je jak v houpacím křesle.
Jednou jsi nahoře, pak zase dole,
nakonec se zastaví a zbydou jen vzpomínky
a v srdci žal.
Tak dokonce života, ať si jen sám a sám .. !